Zaznamenavši můj nelibý výraz mě Herbert utěšoval, že je na hory připraven a v kufru auta mi pyšně ukazoval své zimní obutí.

To, co považoval za horské mačky, byly ve skutečnosti gumové návleky s kovovými knoflíky, které nosí seniorky na slevové závody do hypermarketu, aby měly jistější krok a nezlomily si nohu v krčku.

Pomalu jsem se loučila se svým pološíleným nápadem, neboť s takto vybaveným mužstvem se mi do lesa nechtělo, avšak našli jsme řešení, jak bychom mohli podniknout horskou túru a zároveň se nevystavovat zbytečnému nebezpečí. Rozhodli jsme se tedy pro jinou trasu, bezpečnější, suchou, s tím, že tu druhou – ledovou polovinu - si vyjedeme bezpečně vlakem. Slovo dalo slovo a zamířili jsme k trase Vitznau – Felsentor.

Tuto trasu jsem již dvakrát absolvovala, ale v noci byla jiná, než jsem si pamatovala. Sklon stoupání byl asi 60 stupňů a místy postrádal veškeré fyzikální zákony, včetně toho gravitačního. Část jsme lezli po čtyřech, část po dvou, avšak v záklonu a místy mám pocit, že jsme lezli dokonce pozpátku. Jedna čelovka žalostně skomírala, druhá z posledních sil blikala a třetí umřela úplně. Odkázání pouze na slabý proužek světla jsme se drápali do neznáma a nic nenaznačovalo, že se blížíme k cíli.

Se záminkou, že se pouze kocháme výhledem, jsme se Sarah dělaly pauzy v pětiminutových intervalech a zdálo se, že do cíle dorazíme nejdříve na jaře. Ještě jsme nebyly ani v polovině a já už chtěla dolů.

Nakonec se nám podařilo po tmě najít málo osvětlenou vlakovou zastávku a čekali jsme na spásu v podobě horského vlaku. Jen co jsme se ve vlaku maličko ohřáli, už jsme zase museli vystoupit. Asi není velkým překvapením, že nahoře bylo velmi větrno a zima. Do půlnoci bylo ještě daleko, tak jsme se prozíravě schovali na veřejné záchodky, abychom se ohřáli a trošku oschli.

Při té příležitosti mi přišlo na mysli, že by to nebyl první Silvestr, který jsem z většiny času strávila na záchodě, ale tehdy to bylo ze zcela jiných důvodů.

Tento důvod nebyl zrovna nejpříjemnější, ale zdaleka ne ten nejhorší. Po nějaké době jsme usoudili, že je čas vyrazit do konečné zastávky, abychom si obligátně udělali nějaké fotografie; a taky jíst slavnostní sendviče na záchodě, by nebylo ideální završení tak výjimečného večera.

Konečně nastala kýžená půlnoc. Zahřátí svařákem a čajem z termosky, pak přišlo na řadu i to Champagner, které jsem tak statečně nesla cestou necestou a shodli jsme se, že tento večer, i přes počáteční peripetie, byl opravdu výjimečný.

P.S. První foto je z internetu, já měla tak zmrzlé ruce a tak silně foukalo, že bylo nemožné udělat pořádné fotky.

(bláznivá) sportovkyně VERONIKA

Komentáře (8)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : strejda Odvážná to žena. Já to říkám pořád, že Veronika je čupr ženská do nepohody. leden 05, 2022 16:38 ... : andrea Umíš, Verčo, moc ráda tě čtu. A dokonce jsem nelitovala papír a všechny tvoje články jsem vytiskla, svázala a dala to kámošce do nemocnice. Říkala, že to tam teď koluje! Tak piš, piš! leden 05, 2022 20:00 ... : Veronika V. Milá Andreo, to mě těší. Včera jsem dostala smlouvu na knížku. Tak snad bude kolovat i ta moje knížka. leden 05, 2022 20:17 ... : strejda Opravte mne prosím: Třeba se mýlím, protože dneska je všechno úúúúplně jinak. Asi už jsem starej a blbej, ale jak se tak dívám na Verončin hezký čumáček, stále mne tluče do očí nadpis článku. Danielo, je to správně? Nebo je to jen jakýsi Silvestrovský nadpis? Veroniččina nebo Verončina eskapáda? Mně tam pasuje Verončina. Podotýkám, že jsem měl jen dvě piva a trošku svařáku. Při smyslech bych tedy být měl. leden 10, 2022 18:33 ... : d@niela strejdásku, ne, je super, že ses ozval. Ale tak malé vysvětlení: - nejspíš máš pravdu TY - takže to už budu psát podle tebe. - a já ty minulé nadpisy už nechám, páč to budu brát asi tak, že jako "Veronička - Veroniččina". Nojo, pani je holt už nablblo... leden 10, 2022 19:51 ... : strejda Tak ještě nejsem tak blbej....:-) Také jsem si to myslel, že pokud by se jednalo o zdrobnělinu jména, pak by tam sedělo Veroniččina. A protože je to paní Veronika, tak Verončina eskapáda. Danielo, pamatuješ dobu, kdy se na Praze1 vysílal jazykový koutek? To jsem rád poslouchal, protože se tam řešily i zapeklité obraty, které jsme se ve škole neučili. Jenže teď - ať zapnu co zapnu, slyším jedině covid. leden 10, 2022 20:26 ... : Veronika V. Milý strejdo, tvoje připomínka je podnětná, ale já nejsem VeroNka nýbrž VeronIka. Takže Veroničin je správně. Nikoliv Verončin. To č navíc si tam Daniela připsala, asi aby tomu dodala grády. leden 13, 2022 22:47 ... : strejda Veroniko souhlasím. Máš pravdu. Je dobře, že jsi, i léta pod Alpami, nezapomněla češtinu. Na tom nadpisu mne praštila do očí jen ta dvě č. A je to vysvětleno... leden 14, 2022 16:11

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující