Na začátku se to zdálo jako docela dobrý nápad. (Však z mého pološíleného nitra málokdy vzejde něco rozumného.) Již dlouho jsem plánovala noční výšlap na Rigi – Královnu hor a silvestr se nabídl jako docela dobrá příležitost, jak zažít něco neobvyklého a zároveň si splnit novoroční předsevzetí hned první den v novém roce. Jenže - byla to hurá akce a lidé v mém okolí zas příliš leniví, pohodlní nebo bojácní na to, aby něco takového se mnou podnikli. Proto jsem si dala inzerát na sociální sítě a první vlaštovky nenechaly na sebe dlouho čekat.

Vzhledem k tomu, že bydlím na úpatí Alp, tak nějak naivně očekávám, že všichni obyvatelé tohoto masívního pohoří mají horské túry v malíčku. Nicméně už po několikáté jsem se přesvědčila, že výjimka často potvrzuje pravidlo.

Na můj inzerát se ozvala sympatická úřednice Sarah a domovník Herbert. Dohodli jsme si v rychlosti místo a čas, neboť dle mého soudu nebylo třeba vysvětlovat detaily zkušeným horalům. Já se tedy za zkušenou horalku nepovažuji, ale už mám něco odšlapáno, a Rigi nepovažuji za skutečnou hrozbu, pokud je člověk dobře vybaven.

Rozhodnuta nic nepodcenit, jsem se patřičně vybavila. Pečlivě naimpregnované zimní pohorky doplnily takzvané mačky/nesmeky, určené právě do sněhu a ledu, na termo-tričko jsem navlékla kašmírový rolák, který dobře izoluje teplo, termo kalhoty nasoukané na termo legíny zaručily teplo i pohodlí, a pro jistotu jsem ještě do batohu přihodila něco na převléknutí, eventuálně na doobléknutí.

Vyzbrojená čelovkou, chlebem s pomazánkou, proteinovou tyčinkou a čajem v termosce, jsem vyrazila na místo určení.  Pro tu slavnostní příležitost jsem přibalila ještě láhev Champagner a plastové skleničky, abychom Nový rok přivítali stylově.

Mnohokrát jsem si dohodla hurá akce, a ne vždy to vyšlo podle mých představ. I tentokrát jsem počítala s variantou, že místní dobrodruzi od nadšení upustí, a už jsem se smiřovala s představou, jak se žalostně opíjím sama na kopci; ale k mému překvapení oba dorazili a jak se na správné Švýcary sluší, oba přišli včas.

Jedinou vadou na kráse našeho silvestrovského dobrodružství však bylo to, že mí společníci nebyli na horský výstup dostatečně připraveni. Sarah byla oblečená na hory, ale chybělo ji potřebné vybavení. No a Herbert pojal tuto událost velmi slavnostně, a tak přišel oblečený, jako na galavečer v Lucerně.

Což o to, co by do elegance, dozajista by neměl v nočním lese konkurenci. Ovšem ta by mu vydržela pravděpodobně pouze do doby, než by uklouznul na zmrzlém srnčím bobku a zahučel by se vší parádou ze srázu. V tom lepším případě by přišel k úhoně čerstvě naškrobený límeček a v tom horším by na smrt vyděsil jarní houbaře.