O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
MÉ VELMI PODLÉ MYŠLENKY - 1. |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 13 prosinec 2021 | |||
![]()
Bylo nebylo, před hodně moc lety, se chvilku před Vánoci na Staromáku vdala jedna známá redaktorka. Za svědky jí šla kamarádka Helenka Růžičková a kamarád Vašek Neckář. Oboje rodičové tím nebyli zrovna moc nadšeni, páč se to dozvěděli týden před. No, tak ať nejim - dva týdny... Pan Myšák, bývalý majitel vyhlášené cukrárny z Vodičkové, nám
upekl báječný dort - během oslavy a tanečního reje v sále v Mánesu mi ho však
doma skoro celý sežrala má drahá novopečená švagrová, která na nějakou
trachtaci, když se žení brácha, nebyla zvědavá. A navíc mi přinesl velikou škatuli toho nejsenzačnějšího vánočního cukroví... (Jak blaženě mi bylo doma, když jsem si tak ležela na kanapi, v ruce detektyvku, vedle sebe talíř s kopečkem sladkého.To jsem zas já nikomu nedala!)
V Mánesu bylo moc fajn, ještě naposledy jsem se nádherně vytancovala, bylo pozváno pár herců, výtvarníků a dalších prima kamarádů, kteří šmahem litovali, že jdu pod čepec, že asi se mnou už přestane veškerá zábava. Však mi to Helena pak moc a mockrát zopakovala: "Já ti to říkala..."
Ale k tomu cukroví. Vdávala jsem se s tříměsíční dcerou. Tedy - ne na světě, tehdy jsem ji ještě měla schovanou pod sukní. O dva roky později jsem už měla vytrvalého a nezdolného tvora-všudevlezce, manžela věčně pryč, a trávila dny v opuštěném, téměř prázdném paneláku, na rozestavěném hornoměcholupském sídlišti. Ve dvanáctém patře bez výtahu, v našem pidibytečku, který měl i s WC a koupelnou a balkónem dohromady 28 m2. Telefon půl km daleko, věčně obsazená budka, procházky v oraništi
vůkol. Když jsem dávala každý den po poledni Lenku spát do hlubokého kočáru na balkón, v jednom kuse jsem se bála, protože nikdy předtím jsem tak dlouho a tak vysoko nebyla. No, můj andělíček z kočáru nevylez, nikam mi neuletěl, i když přesně tohle mne pronásledovalo v černých snech.
Blížily se Vánoce. Náš miniaturní byt jsem měla uklizenej, každý večer poctivě kádala pádlo, holčička spinkala a já měla tolik moc času... Hele, nesmějte se, kdy jsem to měla dělat... Zaděláno bylo, těsto se chladilo na balkóně, formičky umyté a připravené... Tak jsem těsto vmačkávala, plechy do trouby vkládala a vybírala, pocukrované opatrně do krabice vkládala a na ten balkón hotové nádherné cukroví odnášela.
Asi po sedmé uklizené už dávce se do dveří vkulil mírně povznesený manžel: "Tak copak, drahá ženuško moje, copak jsi celej den dělala? Musíš bejt z dlouhý nudy asi otrávená, co? Máš pro mne ty slibovaný ptáčky?" Ještě slušně jsem mu vysvětlila, že jídlo má venku, tedy na balkóně, stačí si ho jen ohřát, a pokud si nevšiml, tak už pár hodin peču cukroví.
To, co mi přesně odpověděl, si už nepamatuju. Fakt je, že měl velice úsměvnou náladu, která z něj vanula na metr, a že si ze mne dělal jednu větší legraci za druhou. Já to moc dlouho neustála, začala jsem potichu ječet (jo, jde to, to je takové to hrozné chrčivé syčení, kdy šílíte vzteky a současně nechcete vzbudit dítě, které spí tři metry od vás), a mj. jsem řekla, že pro koho já to vlastně všechno dělám, že mne chudinku nikdo nikdy neocení, a že to bych to klidně mohla vyhodit z okna!!! Neměl to říkat, fakt neměl.
Ale řekl... Já v tom ajfru chytla škatuli a cukroví se rozletělo černočernou tmou dolů, do bílého sněhu, který něžně pokrýval stavební svinstvo dole. Pak jsem si nalila z manželových zásob panáka, vzala svetr a šla se opřít o klandr, abych mohla pozorovat malou tlustou postavičku, která hluboko dole, s baterkou v ruce, ze sněhu vybírala pracinky, linecké koláčky... Věříte, že za tu hodinu, co tam dole mrznul, vysbíral skoro všechny?
Přála jsem mu všechno možné, hlavně to nejhorší: třeba aby tam někde zakopnul (jako se to stávalo mně) a praštil se - třeba do nosu!
Cukroví bylo poněkud rozmočené, pro návštěvy se rozhodně nehodilo. Ale k nám tehdy, když ještě nejezdil výtah, stejně nikdo nechodil.
Příště o tom, jak jsem chlapa kvůli cukroví téměř zavraždila.
D@NIELA
|
< Předch. | Další > |
---|