O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| ZAJOŠI A KHÓDLÍCI |
|
|
|
| Pondělí, 06 prosinec 2021 | |
 Když jsem se (během jednoho střeleného nápadu a týdne) rozhodla přestěhovat z relativně komfortního jihoměstského paneláku do nedostavěné vilky kousek za Prahou, kamarádky a kamarádi nad tím kroutili hlavami, div jim neupadly. Jednou jsem totiž podala na Václaváku v redakci Českého slova inzerát "na chlapa". Odpovědělo jich kupodivu dost, doma jsem pak síťovku s obálkami vysypala na podlahu, otevřela si nějaké to čůčo, a začala je přebírat... Jo, z té doby mám dodnes plno fajn kamarádů. Ale k těm ušatcům...
No, já si pak napsala standardní odpovídací dopis, ten jsem pak posílala vybranejm kandidátům, pak zas a znova, až jeden se zmínil, že má za Prahou vilku a že nemá nikoho do ní. To mne fakt ulovilo, protože moje děti byly v tom čase totální kašlavci a kejchavci, potřebovaly urgentně na zdravý vzduch - tak jsem odpověděla, že tedy jo, že se setkáme... Vzal mne rovnou tam. Brach si snad myslel, že tam spadne klec, nebo spíš já na kanape, ale toho se nedočkal. Prolítla a zkritizovala jsem celý barák, bylo na něm ještě práce, jak na několika kostelích, ale - mně se tam moooc líbilo. A on taky docela stál za hřích… Mj. byli jsme tam skoro čtyři roky.
O mých potomcích věděl od samého začátku a kupodivu fakt hned souhlasil, že ze starého mládence z něj bude "náhradní" fotřík od rodiny. Jo, musím mu zpětně poděkovat, opravdu se k dětem choval nesmírně báječně. (Škoda ho, už není.) A já zase byla ve svém živlu - během půl roku jsem stavební binec přeměnila v zabydlený půvabný domek s krásnou zahradou a velkým skleníkem.
A teď k těm zajímavým a jedlým živočichům. Jednoho dne se má dcerka milovaná vrátila ze školy a z rukávu od mikiny vytáhla chlupaté cosi ... zchrastila kdesi pár králíčat. Nějaká paní jí řekla, že jestli nechce malé králíky, jinak že je zabije, protože se právě stěhuje a ty velký snědí. Tak jsme měli základ chovu. Mj. ty první jsem měla u postele a krmila je po dvou hodinách kapátkem.
Byla to nádhera. Postupně se naši kámoši rozrostli, měli jsme malou ohrádku jako na mimina, kterou jsme dávali na trávník na zahradě - dovnitř napřed kluky, pak holky, oni to tam blaženě vypásali. Jinak krmeni byli dokonale. Měli všechno to nejlepší. (Podle hesla nejblbější zahradník – největší a nejlepší brambory.)
Myslím, že v jejich báječném a zdravém mase je i základ zdraví mých potomků. Asi to bude pro někoho nepochopitelné - ale i když jsme měli bandu trochu ochočenou a pojmenovanou, tak se sama přeměna z králíků - např. Bedřicha, Ruprechta a Malvíny na nedělní oběd - konala velmi decentním způsobem: pozvala jsem na kafe souseda, na stole měl flašku rumu a v označeném kotci byli vypasení odsouzenci. Já pak dostala do kuchyně už stažené, vykuchané a zcela připravené masíčko, v garáži byly tři vypjaté kožešinky - a život šel dál. Je fakt, že Robert už králíky nejí, prý se jich na celý život dopředu najedl tam... Takže to byl náš i můj vztah ke králíkům. Jo, a ještě jedno: když vidím dnes ty stažené králíky v prodejnách – to jsou ale koncentráčníci!
x - x - x
Teď však tu, na našem stárnoucím už sídlišti, máme kolonii pěkně vypasených zajochů, neuvěřitelně ochočených. Někteří jsou podstatě větší i než někteří menší pesové – a hlavně otrlí a oprsklí... kam se na ně ti chovní hrabou.
Mám několik fotek, jak se s Kayou honí, pak se zastaví, dívají se na sebe, aby se po chvíli rozešli, každý svým směrem. Na některých fotkách sedí proti sobě cca maximálně dva metry. Tady mají ráj, a zdejší psi je spíš berou jako trochu odlišnější psí rasu.
Co vy? Nemáte někdo pidikrálíčka, coby domácího mazlíčka? Prý se pořádají i velké sportovní zápasy…
d@niela
|
| < Předch. | Další > |
|---|
