 Tak všem obrovský díky. Ale jako obvykle, nemůžu mít absolutně nic normálního... Když toho šestadvacátého přišel synek na večeři, tak už předem avizoval, že přijde bez kytky, protože měli jen bílé. Chryzantémy. Ty já totiž už léta zbožňuju (a taky dostávám) a nyní je jejich doba. Jo, běžně se jim říká hřbitovní kvítí, ale mně svou krásou přímo fascinují. Taky bych mohla po tolika létech prozradit jedno docela něžné tajemství - kdysi, to jsem byla zrovna s dětmi sama, jsem se odstěhovala do Černošic. Byli jsme tam celé čtyři roky.
Pronajala jsem se nehotový řadový domek, kde nebyl plot okolo zahrady, na místě, kde ta
zahrada měla být, bylo skladiště, rumiště, bordeliště, vjezd do garáže
byl jen sešup po hlíně, vchod do domu nehotovým schodištěm, nebyly podlahy,
stěny holé neomítnuté, topení sice nainstalované, ale ke kotli dole
nenapojené. Byla tam ale kuchyň -
funkční, tekla voda do dřezu a záchod taky fungoval. Lautr vše k dispozici - jen za hlídání při dokončování. Super.
Kluk
tam šel do první třídy. Tam i zpět vždy jedenapůl kilometru, Lenka jakbysmet, ale to byla o čtyři roky
starší
slečinka. Byl závěr roku, ještě teplo. Zatim. O Vánocích jsme měli
doma 16 stupňů. Nikoho jsme neznali, a tak
poznávali. Velmi brzy jsme si fajn známé udělali. Támhle u těch jsme nakupovali
vajíčka, objevili stáčírnu moštu, jinde koupili občas králíka -
nejprve na pekáč, pak víc na chov, asi tak kiláček do kopce nebo z
kopce vždy sámoška a všude volně plno jabloní. No neberte to. Hlavní však bylo, že obě děti své věčné rýmy
a kašle nechaly v Praze.
Ale
zpátky k těm
chryzantémám: velmi brzy jsem objevila zahradnictví, v němž vládl
zahradnický princ. Kupovala jsem tam zeleninu, pak sazenice... a spolu si povídali. On měl zelené ruce, věděl tak úžasné věci. A
pochopitelně úžasnej, neskutečně se mi líbil. A když byl konec
října - dostala jsem svou první velkou narozeninovou obrovskou a vysokou, nádhernou kytici
chryzantém... Dostávala jsem je pak každý rok - a během roku snad vše, co krásného mu kvetlo.
Upozorňuju, že naše
přátelství nepřekročilo meze slušnosti. Fakt, docela toho nyní lituji,
třeba bych měla hezké vzpomínky.
Takže dostávám od té doby ke každým
narozeninám barevnou nádhernou chryzantémí záplavu. Tedy, abych to upřesnila, dostávám je od Boba.
Když tedy včera kluk říkal, že kytku přinese až druhý den, nějak mi to uvízlo v hlavě - a
já se najednou v pět ráno vzbudila, ve vteřině sedla a dívala se vyděšeně před sebe. Proboha, to
snad ne!!!! Nevím proč, najednou jsem si
vsugerovala, že mi přinese haldu kytek podle počtu let - a co já s tou
obrovitánskou záplavou budu dělat???
Hele chápejte, bylo to
probuzení jako bejsbolkou do hlavy, tak nehledejte rozumné uvažování. Nakonec jsem si šla udělat
hrnec čaje, ještě si lehla a spala až do devíti. Uff.
Pak,
za světla, už bylo vše
jiné. No co, tak je rozdělím po bytě, váz a váziček mám víc než dost.
Šla jsem sepes na procházku, nakoupit, později jsem vařila - a když
přišel
syn se svou chlupatou suitou, byla jsem úplně pohodová. Asi tak po půl
hodině najednou vykřikl - "Jé, já nechal kytku v autě!" A za chvíli ji
přinesl.
No, co myslíte - já se
blahem rozpustila jak máslo na pánvičce...
Jo, jsem moc ráda, že ty
svoje "dětičky" mám, fakt si nemůžu stěžovat .
Tak
vám všem ještě jednou moc a moc díky
za ty moc
milé gratulace
VAŠE KUDLANKA
|
