Nikdy dřív, dá se říct už od dob, kdy jsem sotva "rozum brala", mi lidé s jiným milostným vyznáním nevadili. Prostě občas se to o nich vědělo, případně jen tušilo, a to bylo vše. Dokonce si pamatuju (i když jen matně) dobu, kdy to bylo trestné. Hrůza. Jsem osobně přesvědčená, že za to mohlo vždy náboženství. Jakékoliv. Protože lidi jsou na světě prostě hlavně proto, aby pracovali, dobře se chovali a zdravě rozmnožovali. Ono to snad ani při dávné zdravotní péči jinak nešlo...

Moje první zážitky se týkají návštěvy unhošťského tenisového hřiště, kam jsem občas chodívala s maminkou. Ona byla krásná štíhlá a neuvěřitelně sportovně nadaná, myslím, že jakékoliv zděděné sportovní geny v naší rodině jdou na její vrub. Maminka a asi čtyřletá moje prťavost, jsme do Unhoště jezdívaly občas na víkend, kam nás odvezl jeden hodný mámin kamarád. Ve vší počestnosti, prosím. Bydleli jsme v překrásné vilce, kde bylo ještě pár mladých žen s dětmi, a stejný počet mužů. To bylo vše, na co si tak pamatuju.

Jak to bylo doopravdy? 

Úplně obyčejně: ti pánové vždy tvořili pár, a aby to vypadalo úplně běžně, tak kamarádky tam byly "pro forma" - no, spíše pro občasné uvaření, pro chození společně po nedělním korze, pro návštěvu v místní restauraci, kde jsme někdy večeřívali. 

My děti jsme volně běhaly po celém domě i zahradě, hrály si, chodily na procházky - jednoduše trávily veskrze kouzelný víkend. To, co se za tím skrývalo, jsem se dozvěděla o pár let později od mamky.

Další můj kontakt byl tak trochu tragicko-komický.

Mámina kamarádka, bývalá majitelka vedlejšího domu v naší ulici, směla v domě, který jí sebrali, nakonec zůstat coby domovnice. Ale lidé k ní byli velmi hodní a jí to ani moc nevadilo. (Tenkrát snad bylo jednání víc kamarádštější.)

Ve třetím patře, v garsonce, tam bydlel člen jednoho orchestru. Byl to starší pán (na mé tehdejší vnímání), asi tak kolem padesátky. A on si občas přivedl nějakého mládence na návštěvu. No, a co. 

My s mámou zas chodily k té paní na návštěvu, ženský na kafíčko, já si chodila hrát s jejím kouzelným malým psiskem. A ona mámě jednou vyprávěla jeho zážitek: když myla schody, slyšela za jeho dveřmi sténání. Tehdy měli někdy domovníci rezervní klíče od bytů, "co kdyby se něco dělo", takže pro ně doběhla a našla chudáka celého zmláceného ležet v předsíni. Po základním ošetření jí vyprávěl: "Byl to tak fajn kluk, paní Milenko, on dokonce vymyslel nádhernou hru!  Že si budeme hrát na ptáčky... Já budu sedět v koutě, obličejem ke zdi, a budu dělat kukačku. No, a on bude jako jestřáb, bude kolem lítat, a pak že mne uloví..." 

Ne, nesmějte se, prostě lidi mají  při hrátkách nejrozličnější nápady a představy; když jim to vyhovuje a líbí se, tak co je komu do toho, ne?

Jo, a zatím co milý muzikant seděl v koutě, šikovný jinoch ho vykradl. Sebral mu i jeho cestovní kufr, do kterého si kradené věci pěkně nandal. Nádavkem ho ještě dost surově zmlátil.

Muzikanta bolelo celé tělo, a nejsmutnější na tom byla jeho stále opakovaná věta: "Vždyť já tak krásně kukal..."

Nakonec se musím pochlubit svým jedním šéfem. Pracovala jsem tehdy - bylo to těsně po matuře - v jednom velkém úřadu. Byla jsem něco mezi sekretářkou a asistentkou. Tedy: psala jsem na stroji, vařila kafe, zařizovala běžnou agendu. A nesmírně ráda poslouchala občasné vyprávění šéfa, nesmírně inteligentního člověka. Milý, ochotný, elegantní, nikdy se k nikomu nechoval špatně. Teprve o hodně později jsem se dozvěděla o jeho orientaci.

Tehdy jsem vůbec nechápala, co je těm lidem okolo do toho... Stejně tak i dnes je mi úplně jedno, co dělají lidé spolu doma. Naopak mi velmi velmi velmi vadí nevhodné jednání a oblečení na pochodech hrdosti. I když myslím, že ty excesy, které se vyskytují jinde ve světě, se u nás neobjevují.

Nikdy dřív, dá se říct už od dob, kdy jsem sotva "rozum brala", mi lidé s jiným milostným vyznáním nevadili. Prostě občas se to o nich vědělo, případně jen tušilo, a to bylo vše. Dokonce si pamatuju (i když jen matně) dobu, kdy to bylo trestné. Hrůza. Jsem osobně přesvědčená, že za to mohlo vždy náboženství. Jakékoliv. Protože podle nich jsou lidi na světě prostě hlavně proto, aby pracovali, dobře se chovali a zdravě rozmnožovali.

A tak tedy - osobně - souhlasím s tím, aby spolu žili lidé, kteří se mají rádi. Je mi jedno, jestli jsou stejnopohlavní,  pokud se "neproducírují". Vždyť nejsou žádné hetero-pochody...

Rovněž si myslím, že není důvod, proč by nemohli vychovávat děti. Dnes je informovanost mezi lidmi opravdu veliká, a nikde jsem se nedočetla, že by např. dvě mámy nějak "mravně či jinak" poškodily své dítě. Také jsem neslyšela, že by dva tátové se chovali ke svým dětem tak, že by musela zakročit policie či sociálka...

No, co vy na to?

Jaký je váš názor?

d@niela

Komentáře (5)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mamča V mém bývalém bydlišti ordinoval na poliklinice na gynekologii krásnej pan doktor. Že je homosexuál, jsem se dozvěděla náhodou, a vzhledem k jeho profesi a mojí stydlivosti, to bylo pro mě jeho velké plus. Nikdy nevedl oplzlé řeči, jako jeho předchůdce v ordinaci. Jenom vůči ženskému pokolení byla trochu škoda, že se tenhle fešák "nemnožil". říjen 28, 2021 06:58 ... : doktor Asi jsem ze toho starého těsta - nejsem z toho odvázanej,ale toleruji tento vztah,když neprovokujou. říjen 28, 2021 12:13 ... : *deeres* Na jednu stranu pámbu vzal, na druhou dal. Asi proto jich je tolik mezi umělci. Dvě manželské dvojice jedou společně na dovolenou. Tam je napadne, že si oživí svoje manželské svazky, když si prohodí partnery. Ráno se jedna z nových dvojic rozplývá nad tím, jaké to bylo úžasné a pak je napadne, že se půjdou zeptat i holek, jestli se jimk to taky tak líbilo. říjen 28, 2021 17:17 ... : d@niela Mj. i dnes, v této pokrokové době, se najdou lidé, kteří mne setsakra fest přesvědčovali, že to je jen zpovykanost, zhůvěřilost, móda - a nakonec navrhovali, co s takovými lidmi udělat. No, víme, že homosexualita není dědičná, také se jí není možno "naučit" výchovou. Podle všech dostupných výzkumů se homosexuální orientace rozhodně nedědí v přímé linii (z rodiče na dítě) - větší pravděpodobnost tedy dítě nemá. Na "vině" je struktura mozku, která se vyvine u homosexuálních jedinců jinak než u těch heterosexuálních. říjen 29, 2021 10:15 ... : kyttka No, tak teda jo. – Ty bláho, tak von byl milej a hodnej a slušnej, i když byl buzna? No vida, já vždycky myslela, že to záleží na výchově a povaze, ne na sex. orientaci. Znam i buzny debily. – Vychovávat děti… Když tedy pominu, že už je stejně vychovávají, tak ddto výše. Není rozhodují, s kým spí, pokud je to v rámci zákona, rozhodující by mělo bejt, jak jsou schopný se postarat. Když vidím, jak kluk ani ne v 18 suverénně zvládne hlídat čtyřletýho a ročního synovce a děti se na něj doslova třesou, tak asi dobrý, ne? Ono to fakt není požadavek kvůli kupování dětí, nebo aby se rozjelo surogátní mateřství na plný obrátky. Ono je to spíš pro ty děti, který už stejně LGBT rodinách žijou. Ale to bylo na dlouho. – No, nevim, ale ta "kukačka", to je něco jako gay urban legend. Ale mohlo se to stát. – Náboženství za to nemůže, za to vždycky může jen a pouze lidská tupost a omezenost. – … ale když se neproducírujou. Taky nejsou hetero pochody… Dvě věci, nikdo heterákům pochody nezakazuje. A za další, proč by měli pochodovat? Mají snad menší práva, jsou v něčem omezení? Gayové a lesby a trans totiž jo. A proto pochody. A budou tak dlouho, dokud ta práva nebudou mít stejná. 99 % lidí tam je v pohodě, ale vždycky se 99 % kamer a foťáků zaměří na něco neobvyklého. Jako když si na Spartě na fotbalu pár debilů bouchne nějakou dýmovnici a pak je to v novinách: FANOUŠCI NA SPARTĚ OPĚT... Po tom, co se na tohle téma line z úst Jurečky, njn, KDÚ, ale třeba i Petra Fialy, našeho budoucího premiéra, mi není úplně dobře. Další čtyři roky se nic nezmění, takže dál bude Prague Pride, i další průvody, když covid dovolí. Protože to bude tak všechno, co budou moct. Dál spoustu věcí, která je pro většinovou populaci běžná smět nebudou moct. Tak asi není tak úplně nepochopitelný, že si jednou za rok chtějí užít prostor, kde jich bude většina. Tady asi není moc lidí, kteří by chodili na Letnou na demošky s Milionem chvilek, což? Víte, co na tom bylo asi nejkrásnější, když jsem tam s juniorem byla? Nejkrásnější byl fakt ten pocit souznění, že okolo mě jsou lidi, co uvažují stejně nebo aspoň podobně. že jsem mezi svejma. říjen 30, 2021 08:29

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment