 Sedím si v jedenáct na snídani a pozoruju cvrkot. Ke kavárně se přiblíží pár s kočárem. Paní si chce jít sednout, pán ne. Nakonec hádku vyhraje paní a usadí se u stolku naproti. Pán dělá děsný rypáky, paní dělá, že to nevidí. Paní si dává omeletu a pán kritizuje, že proč si dává omeletu před obědem. Sedět tam já, už tam nesedím. Paní mlčí. Vypadá unaveně, asi kvůli dítěti v noci moc nespala a do toho ještě naproti dřepí rypák, kterej od božího rána kritizuje a komentuje. Kolem jejich stolu se dělá dusno, který mi kazí krasný
ráno. 
Píše mi kamarádka, že už nemůže dál. Její manžel s ní
nekomunikuje. To už přestala řešit, protože to řešení nemá. Ne takové, aby
rodina zůstala zachována. A tak drží.
Ani její milenec s ní nekomunikuje. Nepíše. Proč
nepíše, Evi? Bylo to tak krásný. Nejkrasnější v životě. Nepíše, protože o tebe
nestojí. Nepíše, protože nepochopil, že to, co po něm ve skutečnosti doopravdy
chceš, není sex. Ani tobě to vlastně nedošlo. Někteří muži nám umí dát na půl hodiny
pocit, že jsme jejich královny a pak sednou na koně, zmizej tryskem a nepíšou.
Netlač na mě, říkají, když se ptáme, proč s námi nechtějí mluvit. Moc na mě
tlačíš, řikají, když mlčíme a trpělivě čekáme. Ale nejsme to my, kdo tlačí. Je
to jejich svědomí, které neunesou. Siláci.
Mám ve svém životě dva muže a připadám si tak sama.
Tak strašně sama, Evi…
Jak dobře tohle znám.
Já jsem sama doopravdy. Dělám si co chci. Mám život
plný barev, zvuků, chutí, zážitků. Naučila jsem se dokonale uspokojit všechny
svoje potřeby. Mám pocit, že prožívám opravdu krásné životní období.
Jasně, že není bez chyby.
Pořád jsou v něm lidé a věci, které by tam být neměli.
Ale mě vlastně baví tyhle hádanky řešit. Otáčet tou kostkou tak dlouho, dokud
nebudou všechny strany stejný a vědět, že stejně nikdy stejný nebudou. Jestli k sobě ještě někdy pusím
nějakého muže, vím přesně jaký bude. Bude mít tohle všechno taky za sebou. Bude
šťastný. Vědomý si vlastní hodnoty a správných hodnot světa kolem. Bude vděčný.
Sám se sebou smířený. Milující a svobodný.
A bude mít jiskru v oku a smysl pro humor.
Život je plný paradoxů. A zázraků. NEOHROŽENÁ ŽENA
|
