O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| TÝDEN MEZI ÚTERKEM A STŘEDOU |
|
|
|
| Úterý, 07 září 2021 | |||||||
 "Když všechny kapky v moři budou dělat odliv, já budu příliv." Tohle bláznivé pravidlo jsem si vymyslela už v dětství. Stejně jako jiná, stejně střelená. Ale - když já vždycky chtěla být jiná, odlišná. Ne takové zrnko hrášku z kilového pytlíku, absolutně stejné, jako ta všechna ostatní. Nakonec jsem byla stejná, ale ne sama pro sebe. I když, občas se mi povedlo "vypadnout" z té velké jednodruhové skrumáže, kde každý-každá jen dělali dav.
Asi bych vám měla vysvětlit i význam nadpisu
tohoto článku - že jsem si vždy přála mít týdenní volno mezi úterkem a
středou. Nemyslím tím volno od úterý do úterý, ale kouzlem zastavit
čas, dostat se do časoprostoru, kdy bych si mohla užít klidu, pohodlí, nikam
nemuset, nic nemuset... Mezi dvěma po sobě jdoucími dny si užít to
"nemožné" prázdno... A vidíte - zažila jsem to v životě opravdu,
dokonce už podruhé, a obojí vám popíšu. Příště. :- )))
Ale teď zpátky, do dětství. Už v necelých šesti letech jsem si vymyslela svůj vlastní jazyk. Bavilo mne na ulici oslovit někoho s prosbou v té mé řeči. Lidi mi pochopitelně nerozuměli, já s nevinným výrazem se jim to (v té mé řeči) snažila vysvětlit, a pak se jen bavila, jak té malé holčičce neumějí pomoci. Jo, to jsem ale byla potvora. Přitom jsem mohla mluvit ve skutečně cizí řeči, od tří let jsem totiž měla anglickou vychovatelku, respektive dámu ze Skotska, která dvě stejně staré holčičky měla na povel. Přihodilo se to tak, že kousek od nás bydlela rodina z anglického vyslanectví, která měla holčičku. A jednoho dne bylo dohodnuto, že budu pasována na její společnici. Tak jsem měla čtyři roky nejen bezva kamarádku, ale i anglickou vychovatelku.
O dva roky později jsem byla opravdu jiná. Jiná než ostatní. Bylo mi necelých osm, když jsem se dva měsíce před prázdninami vrátila z nemocnice, kde jsem byla od Vánoc. Sice úplně zdravá, dětská obrna na mě nenechala žádné následky, ale neuvěřitelně hubená. Určitě bych vyhrála první místo v Miss koncentrák, kdyby taková soutěž byla, a směly se zúčastnit i osmileté. V podstatě jsem byla kostřička potažená kůží, oblečená v několika vrstvách oblečení. Jednak proto, abych nevypadala tak odpudivě, druhak mne všechny ty návleky trošku chránily před nesčetnými každodenními pády. Mí drazí spolužáci totiž velmi brzy přišli na to, že se stačí ke mně tiše zezadu přiblížit, jen prstíčkem postrčit, a Dadla leží... Jo, padala jsem snad i závanem větru. Nevím, jestli to nebyl přeci jen nějaký následek, ale velmi zle jsem držela rovnováhu.. Ale zas tak dlouho to netrvalo, a já se zpevnila fyzicky i psychicky.
S děvčaty ve třídě mi to moc nešlo. Sice jsem je zkoušela uplácet, nosila jsem jim jako dárky mé malé sádrové panenky, ale to koupené kamarádství vydrželo vždy jen chvilku. Byla jsem jiná než ony, nezapadala jsem. Panenky mi brzo došly, a mne mezi sebe vzala parta čtyř místních sígrů. Pánové mne brali jak trochu divného copatého kluka, který má ale nádherně ulítlé nápady. A pokud si dají pozor, tak se při provádění těch nejdivočejších eskapád budou báječně bavit, a většinou nehrozí, že se na to přijde. Já vymejšlela fakt bláznivé akce. Jéje, to byla krásná doba, plná všemožných dobrodružství... Klíče na krku a v šest buď doma!
O něco později se začal stavět bunkr na Letenské pláni, na jehož vršku pak stála ona známá "Fronta na maso". Mimo jiné - jestlipak víte, že před započetím výstavby Stalinova pomníku se tam nacházel čerstvě postavený stadion fotbalového klubu SK Slavia Praha? Jenže - protože místo se zalíbilo vyvoleným, byl stadion prakticky ihned po dostavění zbořen.
 nedávno byly archeology objeveny pozůstatky "ubytoven" pro mukly a pétépáky, kteří na stavbě pracovali
Místo stavby sice bylo obehnáno vysokým dřevěným plotem, nahoře zakončeným ještě ostnatým drátem - ale kam s tím na partu šikovných dětí? Jo, fakt je, že tehdy nebylo nic digitálního, co by nás mohlo zadržet, přimět jak hodné dětičky sedět někde v pohodlí a sledovat cosi v mobilu. Po skončení pracovní doby byl areál náš, a my ho prolézali, prozkoumávali. Snad to bylo dobře zabezpečené proti dospělým, ale nás nikdy nikdo nechytil. Nevěřili byste, jak to podzemí bylo rozsáhlé a kam až vedlo.
Měli jsme toho v nejbližším sousedství vůbec plno: nádherný Letenský park, co byl spíš jak botanická zahrada, ve které na pořádek dohlížel ostrovid hlídač v uniformě. Uprostřed zámeček s kolonádou, po které se v sobotu a neděli korzovalo. Park na jedné straně začínal překrásným pavilónem od Jeho Jasnosti knížete Viléma z Hanavy, o kus dál, podél tenisových kurtů jezdila bryčka tažená koníkem "Ášou", který vozil malé děti. Nástupní stanici měl u kolotoče; jo, ten byl tehdy ještě v plné kráse, i s úžasným orchestrionem. (Kolotoč se sice občas opravuje, alespoň před každými volbami se to slibuje, ale...) Park končil velkým a velmi dobře vybaveným dětským hřištěm, které mělo vlastní bazén se šatnami. Mj. to už je také pryč.
Když to tak píšu, mám pocit, že všechno odvál čas... O dalším tedy příště.
Je někdo z vás také z Letné? Nebo to tam alespoň znáte i z té doby dřívější?
d@niela
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
