|
 Tak
konečně to všechno funguje. Tedy kudli administrace. Můžu vám tedy
naservírovat pár zelených hádanek, které jsem si přivezla v notebooku z
té mokré a vařící Floridy. Jo, bylo tam fakt nádherně, vždy, když jsem
slezla z prvního patra do přízemí a pak vešla na patio, bylo mi
nádherně. Tedy, hned, jak jsem se zhroutila na vlhké křesílko a oddala
se popíjení ranního kafe. Víc jsem totiž stejně nebyla schopná.
Ovšem pozorovat pidiptáčky kolibříky, veverky a jejich batolata, hejno
deseticentimetrových ještěrek, které se Kayo snažil (marně) ulovit...
Nádherné ptáky všech barev, s nejrůznějšími variantami jejich zpěvů...
Jo. Když jsem se nemusela hýbat, bylo to super. Jako psát
vám, že tam byla obrovská vlhkost a vedro, je zbytečné. Věděla jsem to dopředu,
a stejně to byl zážitek. Bylo to fajn, jen jsem nebyla schopná nějakých delších
pochodů, natož abych rázovala venku sepesem jako tady v Praze. Ten naštěstí měl k dispozici velkou
zahradu. Ale tu jsem vám už trošku ukázala minule, dnes sem vložím pár fotek nějakých
těch rostlin, a uvidíme, zda je poznáte, přátelé a kamarádky. 
Tohle je "něco k jídlu" - tak je na vás, jestli zjistíte, o co jde ... 
To první je moc
hezká kytka, ale protože se mezi její kamínky neustále schovávaly
chudinky ještěrky, tak na ni v jednom kuse dohlížel Kayo. Nic víc
nezvládnul, narozdíl od svého kámoše, Lenčina pejska Parsleyho, který
ještěrky dávno loví veleúspěšně. Kayo prostě není žádný lovec... :- (((
To krásné druhé, to je veliký obrovský keř. Ani jedno jsem před tím
nikdy neviděla, ale vím už, co to je - tak to zkuste poznat vy. 
Šly jsme na procházku. Cestou jsme narazily na takový
rezervoár dešťové vody. Na hladině se producírovala paní kachna se svými dvěma
kachňátky. A v tom se stalo něco nevídaného: můj čokl, který považuje vodu za
něco nesmírně odporného, do toho jezírka bez sebemenšího zaváhání skočil a
Petržel (parsley) ho bratrsky následoval. My dvě nic, protože nám to nic
neříkalo, jen já obdivně zírala na svého chlupatého plejboje - když v tom se z
protějšího břehu ozval křik - nojo, my to nevěděly...
Takže
se nám povedlo svá dvě psiska přivolat a
nesežraná přivést domů. Jo, mají tam "na bytě" aligátora... Ale ono to
zas není nic překvapivého. Tam jsou tyhle potvory relativně běžně. Na
Floridě se totiž neustále staví - a staví se na pozemku, kde ještě před
pár dny byla fest hustá džungle. Proto když jsem například navrhla, že bychom se
mohly jít projít do lesa, že tam bude přeci jen větší chládek, nebo
alespoň stín, tak se mi Lenka vysmála. V
nejlepším případě bych se tam mohla potkat, a blíže kamarádit, s
chřestýšema... Tak vám alespoň tady přiložím jedno virální video,
které natočila jedna paní - koukla se jen, co se děje u sousedů...
Tak zas příště – já vám tu pak
napíšu
názvy těch rostlin
d@niela
|
