Jak jsem slíbila, tak vám dnes napíšu něco o lidožroutech. Víte, jak se dalo poznat kanibala? Důkazy o konzumaci lidského masa archeologové nacházejí především na kostech obětí kanibalismu. Nejčastěji se hledají stopy po pazourkových nožích, které zůstaly po oddělování masa od kosti. Definitivním důkazem jsou pak rozdrcené kosti, které dokazují, že z nich byl vysátý morek bohatý na bílkoviny.
Severoamerické indiány máme
díky mayovkám a filmům z poslední doby zafixované jako mírumilovné lovce
bizonů. Ale spousta kmenů se řídila úplně jinými pravidly. V roce 1994 bylo
archeology objeveno sídliště kmene Anabazi nedaleko Grand Canyonu.
![logo Café Nobel O projektu Aktuality O nás Partneři Tiskové centrum Kontakty Fotogalerie Archiv aktualit Archiv Café Nobel Hosté Janák, Jiří Jirsák, Jan Jiruška, Přemysl Jůnek, Tomáš Jůnková Vymyslická, Pavla Juračka, Petr Jan Juřičková, Lucie Kadlec ...](https://lh3.googleusercontent.com/proxy/1eyz696ToYgr87wNYNPTFyuOVRiLABOfVmIYdCYNUSHBWaPEmkDQL-XBVyheIArmBnopZT0ymvTA5TMUGmDmrw)
V něm se našly pozůstatky řady
lidských těl profesionálně naporcovaných na kusy a částečně okousaných. Když
pak vědci analyzovali koprolit (zkamenělý
lidský trus), zjistili, že v něm jsou pozůstatky bílkovin z jediného
živočišného druhu – z člověka. Zdá se, že tito domorodci byli specializovanými
kanibaly, nejedli nic jiného než lidské maso.
U australských domorodců z
oblasti Queenslandu
zase bylo zvykem pojídat příslušníky vlastního kmene. Toto privilegium však
bylo umožněné jen těm nejvýše postaveným v kmeni. Tuk takto snědeného nebožtíka
se pak rozdělí mezi příbuzné.
Občas se mísí kanibalismus i s dalšími
tradicemi. U australských kmenů, které se bojí zlých kouzel, má kanibalismus i
obranou funkci proti kletbám. Aboriginci
pojídali dokonce i novorozené
děti, jejich maso dostávali jejich starší sourozenci.
Známé je pojídání mrtvých přátel nebo příbuzných jako
důkaz úcty. Tato tradice je rozšířená napříč kontinenty. Například u
jihoamerických indiánů z kmene Cocomas se z mrtvých příbuzných kromě masa
zužitkují i kosti; z těch se mele prášek, z něhož se vyrábí chutné pivo.
Podle indiánů je pro mrtvého mnohem lepší a
důstojnější, když skončí v břiše přátel, než kdyby měl shnít v zemi. Existuje
celá řada tradičních kanibalských společností. Každá má svoje vlastní
pravidla a rituály, ale antropologové je dělí podle několika základních druhů.
Základním dělením je, jestli se pojídá příbuzný nebo někdo cizí. V Karibiku
bylo lidské maso na jídelníčku běžnou položkou. Jedlo se ve všemožných podobách
– syrové, opékané, uzené i nasolené.
Lidské maso pojídala i tak velká civilizace, jakou
byli Aztékové. Při jejich obřadech byly popravovány až desetitisíce
zajatců; jejich srdce dostali bohové, a o maso se rozdělil celý národ. Úředníci
dostali kýty, kněží vnitřnosti a obyčejní lidé si odnesly zbytek. Při
slavnostech zase Aztékové pojídali směs jemně nasekaného lidského masa a
kukuřičné mouky.
Posledními
lidmi, kteří se podle našich znalostí kanibalismu doposud běžně oddávají, jsou
příslušníci kmene Korowai na Nové Guineji.
Asi tři tisíce jich žijí v jihovýchodní části ostrova, která v
současnosti čelí indonéské okupaci.
Přežívají v hluboké
džungli, kde v období dešťů spadne každý měsíc průměrně 800 mm srážek a kde
vlhkost vzduchu nikdy neklesá pod 90 %.
Kromě
pojídání lidí proslulo zmíněné etnikum i mnoha dalšími zvláštnostmi. Obydlí si
například staví vysoko na stromech, jako ochranu před nepřáteli. Množství
vražd je tam extrémní a mírná paranoia představuje základní způsob myšlení,
který jim zaručuje přežití.
ANDREA,
zdroj internet
|