 U nás doma je veselo a příjemno.
Ze stavu zoufalého se zvolna přešlo do stavu všechnojemifuk, který se
lehce prosmyknul do příjemného nicnedělání, tedy elegantním názvem
"prokrastinování". Jen mne štve současné teplo, protože už nejde mít na
hlavě narvanou čepici, na nose brýle, pod nimi respirátor, končí cí
tam, kde začíná límec dlouhé beztvaré bundy. Pak už jen legíny,
křusky a psa. Ano, přesně tak a nejinak převážná většina psích dam (včetně mne) ven
nevycházela. Kadeřnictví prý už "jede", ale když jsem se jen tak letmo
zeptala na ceny, ta raději zůstanu taková, jaká už druhým rokem: lehce
rozčepejřená blond ježidáma. A tak si užívám příjemného teplého
posezení, dívám se vše zelené a pestrobarevné kolem, kde před jedním
dvěma týdny byly jen holé větve, maximálně vykukující poupata. Ještě si
prý budeme lebedit dva dny,
než se zase ochladí na dosavadních průměrných dvanáct stupňů. Jo,
nechala bych si líbit takové dva tři měsíce současného počasí... Zatím
se chovám jako v běžných dnech, tedy nikam do žádných obchodů se
neženu. Mám stále v paměti ty průšvihy, které po minulých rozvolněních
nastaly. Prý už se nebudou opakovat, ale to se tehdy říkalo taky. "Věř, a
víra tvá tě uzdraví", jenže zatím mne při zdraví držela moje zbabělost:
vynechávala jsem demonstrace proti všemu, do obchodu jsem chodila
pravidelně tak půlhodinky před zavíračkou a družila se jen na dva metry.
Ano, souhlasím, jsem poseroutka, ale zdravá poseroutka. Teď
se chystám na krátký výlet za dcerou, takže v příštích pár týdnech budu
psát a hlavně dávat fotky z jiného koutu světa. Doma jsem jakžtakž
uklidila, kytky zalila a přenechám byt osudu. Po tom posledním vykradení
už tu není nic, co by stálo nezvaným návštěvníkům za hřích. A mám na vás, milé dámy a švarní pánové, pár dotazů: - rozpadly se mi během pandemie dvoje brýle. Protože jsem ale holka šikovná, tak pomocí všelijakých udělátek a kurvítek jsem je zprovoznila. Ale nedávno jsem se přeci jen odhodlala a nové brýle si pořídila. Jenže jsem si poprvé vybrala brýle tzv. bez obrouček, tedy "vrtané", takže jen po stranách jsou přišroubované nožičky a uprostřed je onen nosník na nos. A v tom vlastně to moje čertovo kopýtko: já jsem první týden ty nosníky mezi očima "viděla", vadilo mi to velice. Teď už jsem si trochu zvykla, ale... A to je to, na co se vás, mí drazí spolubrejlovci, chci zeptat, na vaše zkušenosti... Ztratí se to úplně, moje oči si zvyknou, nebo je tam nějaká chybka? Nechci se ztrapnit, ale zas to ve mně hlodá, že "co kdyby..." 
- další dotaz je nejspíš výhradně pro dámy: za tu dlouhou dobu asi i vám narostly vlasy víc, než by odpovídalo původnímu účesu. A protože čepice v horku neletí, tak je tu velké dilema: ostříhat, nebo nechat? Ostříhané se musí udržovat, dlouhé jde stáhnout do gumičky... Vzhledem k tomu, že počítám i s podstatně častějším sprchováním a tedy budu mít tedy povětšině "gaučoučes", tak se přikláním k těm dlouhým. Co vy? Jak tenhle - dnes už i převážně finanční - problém řešíte? - a protože třetí dotaz jsem zatím zapomněla, odcházím vyvenčit svého chlupáče s nadějí, že si venku vzpomenu. Za chvíli tedy dotazy dopíšu...
Jednou sklerotik –
vždycky sklerotik
Vaše d@niela
|
