|
Strana 2 z 2
V tom případě by se však měly vzít v úvahu i odvozeniny a jejich vzájemné převody. Nepředpokládám však, že by někdo použil pro veličinu lásky předpony nižší než je základní veličina. Jako mili něco, mikro něco, nano něco, piko něco. To by ho ta druhá strana asi nepochválila a kopačky by byly na místě.
Při horoucí lásce, která hory přenáší, by to měly být veličiny maximální. Jako třeba Giga a něco, či Tera a něco... V opačném případě to není láska a nemá smysl si to namlouvat a dělat pak zbytečné a falešné ňu, ňu, ňu. A jsem opět síly. V tom případě by to měl být newton a něco. Ale opět špatně. My přece hledáme jednu jedinou veličinu. Proč bychom ji spojovali s jednotkou síly. To nedává smysl.
To ale není jen tohle. Už na základní škole jsem narazil na velký nedostatek Ústavu jazyka českého. Je to tam samý vědec s ocáskem před jménem i za jménem, ale takové obyčejné české slovo pyj, zapomněli dát mezi vyjmenovaná slova po „P“. Vždyť oni ty děti mystifikují. Oni jim tam záměrně nedají patřičné slovo, ale při diktátu jim to pak spočítají. Co pak má odpovědět zaskočená učitelka zvídavému žákovi, proč to tam není, když je to s tvrdým. Ale na Ruzyni, na tu nezapomenou... No neštve vás také taková nedbalost? Taková neomluvitelná hrubka?  Ale vraťme se k naší lásce. Ono bude stačit, když se před spaním zamyslíte, jak vám na vaši otázku, jak vás má rád, odpověděl váš partner. Třeba se to ujme a bude z toho jednou jednotka lásky.
Tak do toho.
A jen tak mimochodem. I smrad už má svou jednotku. Je jím jeden OU, ale má jednu vadu. Nedá se měřit. Dá se jen odhadovat pěticí vybraných čenichů. Tam pak záleží jen a jen na shodě a na hlasování.
Ale to se lásky netýká, že? Tím jsem chtěl říci, že každá pitomost už má své pojmenování.
Přeji Vám krásné jaro.
A s láskou.
Strejda
|
