Cestovat můžeme leda tak prstem po mapě. Už loňské Velikonoce za moc nestály, ale to jsem alespoň byla u holky na Rokycansku a za barákem jsem měla les. Kdyby nezačala už tehdy hysterie s pandemií, tak bych se došla podívat na rychlené cibuloviny na Pražský hrad. Výstava „Předjaří na Pražském hradě“ bývala vždy začátkem března v Empírovém skleníku v Královské zahradě. Ale v březnu už byl hrad uzavřen, stejně tak jako letos.

Záplava květů ve skleníku určitě je, protože přímo tam je pěstují pro hradní potřebu, a květiny a bývají vždy doplněny předměty z umělecké sbírky Pražského hradu. Jenomže už rok nás do skleníku nepustí.

Pak bych se určitě tradičně rozjela vlakem do Ústí nad Labem a v nedalekém Zubrnickém skanzenu se podívala, jak se slaví svátky jara tam.

Proběhla bych se okolní přírodou, kde v té době bývá záplava bledulí a dalších jarních nedočkavců, devětsilů. A po Zubrnici by určitě následoval výlet na Medník, jarní přírodou podle Sázavy, za růžovým kandíkem a podléškami.

Ani přes léto jsem nikam moc paty nevytáhla.

V Berouně se nekonal každoroční keramický trh, tak jsem alespoň vylezla do kopce, podívat se na večerníčkovské medvědy, Kubu a Matěje, a pak ještě o kousek výš, na nejstarší a nejsrandovnější rozhlednu s názvem Děd.

Cihlová rozhledna byla postavena v roce 1893 jako první rozhledna Klubu českých turistů.

Má výšku pouhých 11 metrů a dlouhá léta z ní nebylo nic a nikam vidět. Nakonec někoho napadlo směrem na Křivoklátsko vykácet pár stromů a tak Děd se může pyšnit tím, že se z něho zase dá rozhlížet do kraje.

Pak už následovaly jenom šedivé dny, jeden jako druhý a já ztratila z přehledu, jestli je středa, nebo neděle. A do toho abych se bála pustit rádio, TV, či internet, protože tam všude nás denně masírují covidem. Z obavy ze ztráty života jsme nakonec na normální život rezignovali a pouze přežíváme. Uplynulo léto a pořád zahadrovaní jsme vstoupili do podzimu. Podobně jako oslava jara, dopadly Dožínky i Vinobraní, na Dušičky se lidé se báli jít i na hřbitov zapálit svíčku.

Před vánočními svátky nebylo žádné čertovské rojení, ani počítání Mikulášů, z Vánočních trhů zůstala pouhá torza. Ani Bonsai klub nemohl mít svoji každoroční instalaci betlémů ve sklepení Betlémské kaple. Obvykle se začátkem ledna konají po Česku tříkrálové průvody, letos nic. Peněžní sbírky se přesunuly do on-line prostoru. Matějská pouť, Masopust a vloni Čarodějnice, takové oslavy jako by snad ani nikdy neexistovaly.

Ještě štěstí, že ta příroda na naše lidská omezení zvysoka kašle a šlape si podle svého. Kousek radosti nám přece jenom přinesla pěkná sněhová nadílka, a i my v nížinách jsme mohli vytáhnout běžky.