![](http://obrazky.kudlanka.cz/poradna.png) Neříkejte, že vám se nikdy něco podobného nestalo: udělali jste něco jinak, než bylo běžně zvykem, než jste dosud znali, a ono to perfekt fungovalo. Avšak postupem doby jste zjistili, že vůbec nejste žádní vynálezci, ale že je to používáno bůhví jak dlouho, jen vy jste to neznali, a že jste tedy "vymysleli trakař". Vzhledem k tomu, že vím, že nic nevím, tak bych si v průběhu života mohla s "trakaři" otevřít velkoobchod...
Mám ráda kafe. Snad v každé podobě, v každé možné chuti. Od šestnácti, kdy jsem s ním měla poprvé tu čest, ho piju dodnes. Vzpomínám, že to "poprvé" bylo jednou časně ráno, kdy jsem o prázdninách nastoupila na brigádu do Středočeských strojíren ve Vodochodech. To je z Kobylis autobusem směr na Kralupy, vystupuje se v Odolena voda, kde je ten závod dodnes, ale jmenuje se Aero Odolena Voda. Protože jsem bydlela na Letné, u Letenské pláně, a pracovní doba mi začínala od sedmi, vstávala jsem kolem páté. Pak na konečnou tramvají do Kobylis, na autobus a šup do kanceláře. Tam se nade mnou jednou dámy účetní (pardon, tehdy to byly soudružky účetní) slitovaly a daly mi hrnek jejich sladké culifindy, abych se trochu probrala. Pak už jsem běžně přispívala do kafové kasičky a dostávala ranní hrnek spolu s nejnovějšími zprávami, co se komu včera doma povedlo. Uvařit, zařídit, pohádat, rozčílit - i jsem poprvé v životě sledovala vyprávění o tom, jak prožily své manželské či nemanželské noci... Ale teď zpět k mému současnému objevu, který ze mne možná v průběhu další pětiletky udělá minimálně mírnou alkoholičku: K Vánocům jsem dostala od jednoho milého kamaráda, o kterém vám taky napíšu, láhev domarobeného, úžasně lahodného ajrkoňáku. Když jsem se s ním bavila o receptu, zjistila jsem, že je to docela fest sladká věc, navíc ta šlehačka, salko.... Tedy, co vám budu povídat. Určitě ho všichni znáte, ten nápoj - buď domácí, nebo kupovaný. Každopádně super lahoda.
Není to dávno, kdy jsem neměla doma ani hlt mléka, od ranního vstávání do rozhodnutí si dojít mléko koupit, bylo potřeba nesmírné přemlouvání. A tehdy mne napadl ten "trakař" - já si dám do svého kafe (neskafe) trošku toho ajrkoňaku... Jak jsem řekla, tak se stalo - a teď si ho dávám občas i dvakrát denně: jednou ráno, abych si osladila povinnost pochodování v ne vždy příjemném prostředí (jednou minus sedmnáct, za dva dny plus jedenáct, jednou závěje sněhu, příště potoky bahna), a jednou večer, na příjemné usínání, když už nic jiného dělat nelze... No - a teď jsem se od kamarádky, které jsem se pochlubila, dozvěděla, že TOHLE SE DĚLÁ UŽ DÁÁÁÁVNO.... Ale co, už jsem si dokonce koupila druhou půllitrovku - ta jedna mi vydrží tak na měsíc. Ale kafíčko je fakt ňam, jak by řekl Kayo (ale on nedostane, nebojte!)
Zkuste to, je to moc bezva,
Vaše mlsná d@niela
|