Potěšila jsi vyprávěním, jen mám pocit, že takovou lekci by potřebovalo mnoho lidí v Česku, aby si vážili práce a peněz.

Jsi jednička ! Nečekalas s nataženou dlaní, že Ti někdo něco dá zadarmo, a sama jsi se vypracovala. Je jedno, že od umývání záchodů.
Co znám emigranty, co odešli po r. 1968, všichni museli zapomenout na své (i VŠ) vzdělání, a začínali od píky. A všichni se z toho vyhrabali, protože chtěli.

Už jsem psala o kámošce, která od Veroniky bydlí ve vzdálenosti něco kolem 50ti kiláků. Znalost jazyků a VŠ jí po emigraci byla úplně k ničemu. Švýcaři jsou hodně studení čumáci a prakticky se dodnes pohybuje mezi českými emigranty. Odsud emigrovala po 68.roce a přestože už ve Švýcarsku měla určité zázemí (sestra se švagrem a budoucí manžel), bylo jí to na nic. Skončila v jiném kantonu, kde musela zůstat. Pracovala ze začátku na kuřecí lince a vzdělání si musela v nové zemi zopakovat. Historky, které vypravovala o spolupracovnicích byly neuvěřitelné. Jedna z pracovnic se jí třeba ptala, jak to u nás vypadá, jestli tu také máme měsíc. Kamoška si myslela, že si dělá srandu, nebo že jí šatně rozumí, ale ne. Tazatelka byla rodilá Švýcarka.

Teď je to jednodušší, než to bylo kdysi. My, co jsme přijeli před deseti lety a dříve jsme nemohli žádat o politický azyl a zároveň jsme měli problém získat pracovní povolení, takže většina z nás dělala i na černo. Já jsem na začátku získávala povolení jen na sezonu a to byly max 3 měsíce v roce. Tak i tak, já se nemůžu pyšnit žádným vzděláním, ani titulem, takže mám to trošku těžší, než ostatní, ale o to více zasloužené. No a školu tady si můžu dodělat vždycky. Teď si dělám ten účetnický kurz a uvidím, jak se dále situace vyvine. V Česku bych se měla asi lépe po finanční stránce, ale ten pocit svobody a řádu je k nezaplacení.
Btw: Hloupí lidé jsou všude, kupříkladu sem teď jezdí ve velkém spousta Čechů a Slováků, o kterých člověk pochybuje, zda vůbec vychodili základní školu. Můj názor je, že když se člověk neumí prosadit ani doma, v zahraničí to bude mít 10x těžší.

Ja jsem se prestehovala do Holandska v roce 1983. Nerikam, ze vsichni kteri se ptali odkud pochazim nevedeli kde je Ceskoslovensko a jeho hlavni mesto Praha, ale bylo jich docela hodne. V te dobe bylo ze zapadu casto komentovano vychodoevropske skolstvi jako neco strasneho. Docela mi to vadilo, prijde mi, ze az po nasi sametove revoluci a politickem deni ve vychodni Evrope se jejich znalost zlepsila a samozrejme otevreni hranic a volne cestovani.

Já jsem si to myslel hned, že Veronika bude taková čupr ženská. Ženská do nepohody, jak se říká. Kterej chlap ji jednou dostane, bude jistě spokojený a potáhnou spolu, obrazně řečeno za jeden provaz. Piš. Piš. Piš!

A jak se pozná čupr ženská? Jednoduše. Když pije kávu, netrčí jí malíček do prostoru. Místo krajkové noční košilky se klidně vyspí i v XXXL pánské košili, která jí naopak velmi sluší. Žádná práce jí není cizí, žádné se neštítí. Jde si za svým cílem. Atd atd. atd. atd........... Příklad - nehty si lakuje decentně jen když někam jde a to bezbarvým lakem nebo perletí.... :-)

Zapomněl jsem na jednu velmi důležitou vlastnost. Stydím se. Čupr ženská není hloupá.

Veroniko, moji kamarádce bylo vysokoškolské ekonomické vzdělání ve Švýcarsku úplně k ničemu. A to uměla perfektně spisovnou němčinu, angličtinu, ruštinu, částečně italštinu. Protože je jazykově nadaná, brzy zvládla i švýcarský dialekt. Zachránilo jí to, že na střední škole z pilnosti chodila na nepovinný těsnopis a na mechanickém psacím stroji to mydlila 400 čistých úderů za minutu.
Uchytila se brzy jako zapisovatelka u soudu, byla to doba, kdy příslušná elektronika, která to později nahradila, ještě nebyla všeo becně rozšířená. A u státní správy nakonec zůstala díky znalosti jazyků jako překladatelka u soudu.

deeres: Ale teď je to úplně jiné :-) Otevřely se hranice a jezdí sem lidé z celého světa a konkurence je veliká. Nemůžeš srovnávat rok 1968, kdy ani Švýcarky ještě neměly volební právo, a když chtěly chodit do práce, musely mít ze zákona písemné povolení od manžela Teď je to úplně jinak.

streja: Já tě musím zklamat. :-) Nosím dlouhatánské nehty (moje vlastní, nikdy umělé) a moje značka je, že mám vždycky karmínově červený lak. A ten malíček v prostoru taky mám. Taky si potrpím na značkové věci, boty a kabelky a chodím spát v saténovém pyžamu, nebo v košili s krajkou :-)
Takže já jsem čupr, jen když chci. Jinak jsem nafintěná semetrika a tepláky natáhnu jen, když chodím po horách. :-) Ale tam nemám problém si rozdělat oheň, opéct si párek, lupnout rum z termosky a umazat se od bláta.

Veroniko, já vím. Těsnopis už nikdo dávno nepoužívá a mechanický psací stroj bys nalezla leda tak v muzeu. I ta moje letitá kamarádka je už několik let v důchodu, ale dodnes občas dělá překlady z výslechů ze záznami. Většinou z ruštiny.

Nafintěná semetriko, je docela možné, že jsem ve svém hodnocení malinko ulétl. Neznalost, to je podobné, jako koupě zajíce v pytli. Je ale dobře, že si nežiješ špatně. Vždyť i ten satén k ženě patří. Prostě mi nějak nešly dohromady popisované záchody a nafintěná ženská. I když to byla dávná minulost. Chápu. Karmínově dlouhatánské nehty, to už je jiné kafe. To je současno. Je to jistě krásné i při intimnu. K záchodům už není třeba se vracet... Jo, je to jistý vkus, móda, ale je to velmi, převelmi nepraktické. A pracné na údržbu. Z té nafintěnosti soudím, že Ti jistě ladí i barva respirátoru či roušky k momentální barvě oděvu. To víš, děvče, já jsem z vesnice. Vesničan z hor. Tady dávají lišky dobrou noc. Nikomu se tu nemusím líbit. A také nelíbím. Tady mi stačí jedny kalhoty a jedna bunda na několik let...

Já bydlím na horách mezi krávami. A nemůžu říci, že se mám teď dobře. Docela nedávno jsem přišla o práci, proto si teď dělám ten účetnický kurz. Respektive mám home office a pracuji jako fiktivní účetní v jedné praktikantské firmě v rámci zlepšení šancí na pracovním trhu. Ale to je delší story a možná o tom zase někdy napíšu fejeton.
Dobře se budu mít, až zase najdu práci. A když to bude nutné, klidně se vrátím k těm záchodům.