Integrační centrum se dělilo na čtyři oddíly:

1. Kanceláře – To byla fiktivní pracovní místa pro VIP nezaměstnané, kteří měli již zkušenosti z kanceláří a jejich denní náplní bylo hrát online šachy, solitéra, skládání papírových vlaštovek, a ta mužská část se prostě jen škrábala na koulích.

2. Dřevařská dílna – Zde se nacházeli uchazeči se zkušenostmi z produkce, či z jiných manuálně zručných oborů a jejich náplní práce bylo přemisťování dřevěných kvádrů do krabic, které putovaly dále do jiných dílen na zpracování sirek, dětských hraček, či jen jako podpalové dřevo.

3. Kuchyň a jídelna – zde se nacházeli uchazeči se zkušenostmi z gastronomie a pracovní náplní bylo experimentální vaření pro ostatní uchazeče z kurzu, či udržování jídelny tak, aby splňovala kulturu stolování. Vzhledem k tomu, že spousta uchazečů neuměla jíst příborem, byla to opravdová výzva. A ač by se mohlo zdát, že moje zkušenosti mohly být v tomto oddíle přínosem, moje opatrovnice mě zařadila do jiného oddílu a to do následujícího:

4. Úklid – toto bylo oddělení těch největších odpadlíků. Mělo na starosti úklid celé budovy, především pravidelné umývání záchodů ve všech ostatních odděleních. Nacházeli se zde žadatelé o azyl, kteří neuměli číst a psát, a byli z různých koutů světa. Dále jste tam mohli potkat „momentálně“ zaostalé, kteří měli dvoumístné IQ a s tím spojený důchod „na hlavu.“ A v neposlední řadě navrátivší se zatracenci po ukončení výkonu trestu. Do tohoto oddělení jsem jakožto neoblíbenkyně zodpovědné osoby byla právoplatně přidělena bez možnosti odvolání.

Myslím, že není nutné zdůrazňovat, že jsem se tak nedobrovolně stala jednookou královnou mezi slepými a vzhledem k mému intelektu i v obrovské nevýhodě, neboť jsem se stala velmi rychle nenáviděným objektem, který mezi ně nepatřil. Dennodenně jsem se sama sebe ptala, čím jsem si to zasloužila.

Při uvádějícím pohovoru s ředitelkou integračního střediska bylo nepřímo naznačeno, že je nutno mi srazit hřebínek a moje počínání v tomto oddělení bude přísně monitorováno, což se odrazí na písemném vysvědčení po ukončení kurzu.

Také mi bylo zdůrazněno, že nejsem lepší než ostatní a mám se tak podle toho chovat. Na to jsem ředitelce velmi mile, ale důrazně odpověděla, že si samozřejmě nemyslím, že jsem lepší, než ostatní, ale v porovnání s mými spolupracovníky ovládám tajemství písma, mám čistý trestní rejstřík a umím zapnout pračku, což mě automaticky posunuje o pár žebříčků dál, ať chci, nebo nechci.

Tím jsem si pochopitelně podepsala rozsudek „smrti“ a byla jsem přidělena opakovaně na umývání záchodových rajónů.

Nebudu zdůrazňovat, že většina obyvatelů onoho zařízení pocházela z Balkánu, Turecka či Indie, kde není zvykem na záchodě sedět, nýbrž stát na záchodové desce v podřepu. V případě, že tito uchazeči mají zažívací potíže, nachází se tak obsah jejich střev i na zdech a všude kolem.