Lásko, tím mne velmi uklidnil.

Mluvil se mnou jako chlap s chlapem.

Jako rovný s rovným.

Když viděl, jak se mi rozzářily oči a že by mi ten eventuelní handicap ani trošku nevadil, okamžitě dodal: „Ale POZOR! To jedno procento tu pořád ještě je!“

Miláčku, lepší zprávu mi tehdy nemohl sdělit.

Já jsem však pevně doufal, že i primář se mýlí a že to bude plná stovka.

Už při propouštění jsem se těšil, že se budu chovat jako hasič a Ty, že konečně přestaneš jíst tu odpornou chemickou antikoncepci, která má jistě vedlejší účinky a která určitě neprospívá tvému sametovému tělu.

Drahá, to jedno nejisté procento mi nedalo spát.

Pořád jsem na něj musel myslet. Ve dne, v noci. Znáš mě. Co si neověřím, nezměřím, tomu nevěřím.

A pak to přišlo.

Ne, lásko, nebyla to žádná špindíra. Před TÍM se vždy vysprchovala a pak krásně voněla. S žádnou courou z E55 bych si nikdy nic nezačal. To Ti přísahám.

Nakonec – i ona byla vdaná.

Prý nespokojená se svým manželem a s manželským životem vůbec.

Vánoce prý u nich byly častěji.

Avšak - nebyla v tom vůbec žádná láska, lásko. Jen chuť. Ona byla tehdy pro mne tím nejlepším zkušebním králíkem, jakého jsem mohl najít.

Chápeš? Ona mi spadla přímo z nebe. A věř, že jsem nijak zvlášť nenaléhal. Pouze jsem podlehl.

Ona mě naopak sama provokovala. I v práci. Sedla si proti mně a bosou nohou mi šmejdila v rozkroku.

Přesně tam, kam jsi mi Ty i pak ta mladá sestřička a její ručka, dávala složené dětské plínky namočené v octanu.

Dívala se mi vyzývavě do očí a sledovala, co to se mnou provádí.

Chtěl bych Tě vidět, lásko, kdybys byla na mém místě, jestli bys to ustála. Vlastně uležela…!

A co se týče testu samotného, sama mi říkala, že si nemusím dávat pozor.

Ona to přímo chtěla. No uznej, že bych byl hloupej.

Vždyť jsem se jen testoval pro naše dobro.