Bylo to jednoho silvestrovského večera, kdy značně ovíněná jsem studovala mapu světa a přemýšlela, kde jsem ještě nebyla. Opilá single ženská a kreditka s vysokým limitem se pak stává docela nebezpečnou kombinací. S 1,5 promilemi v krvi jsem studovala nabídku německých a švýcarských cestovek a můj mozek, stejně jako horkokrevné srdce, toužily po teplé destinaci se spoustou slunce, kde si člověk po náročném pracovním roku opravdu odpočine. Ačkoliv jsem některé nabídky vinou alkoholového opojení viděla dvakrát, pořád ve mně vyhrávala šetřivá nátura, a tak jsem se rozhodla pro last minute na Jamajku za 700 EUR s polopenzí na 10 dní.

Když už jsem měla vybraný zájezd, narychlo jsem sháněla spolucestující, protože se mi do té divočiny nechtělo jet samotné. Celkem záhy jsem někoho sehnala, ale že se z milé spolucestující vyklubala psychicky narušená osoba s hysterickými sklony, se bohužel projevilo až trošku později.

Ovšem to je na delší povídání.

Když jsme se po dlouhém letu ubytovaly a začaly se projevovat naše rozdílné povahy, kdy jedna z nich byla narušená, rozhodla jsem se, že si svůj výlet užiji se vším všudy bez ohledu na handrkování o klíče našeho hotelového pokoje.
Narušená slečna se okamžitě nalepila na postarší německý pár, který slavil na Jamajce výročí stříbrné svatby a měl z její 24 hodinové přítomnosti bezpochyby obrovskou radost, a já, hlava otevřená,  se vydala do víru zábavy po vlastní ose. Nejdřív jsem se seznámila s jedním Floriďanem, který mě povozil po okolí na motorce, pak s vrchním konstáblem místní policie a v neposlední řadě s jedním kanadským párem, který jako já toužil po dobrodružství.

Na doporučení jedné Američanky, která trávila na Jamajce spoustu času, jsme se rozhodly objevit jednu z nejkrásnějších pláží Jamajky, která se schovává hluboko za pralesem a turistickému ruchu je naprosto ukryta. Američanka nám dohodla „spolehlivého“ taxikáře, který nás měl zavézt na okraj džungle a taxikář nám domluvil průvodce, který v oné džungli přebývá. 

 

 

 

 

 

Cesta měla trvat asi 4 hodiny, s tím, že v džungli jsme měli přespat a druhý den nás měl taxikář vyzvednout, abychom pokračovali k YS vodopádům.
Milý pán taxikář se ovšem zapomněl zmínit, že jeho vozidlo je velmi špatném technickém stavu, a tak díky přehřívání motoru jsme museli co třicet minut udělat nutnou chladící pauzu. Pak taxikáře napadlo, že využije plné nádrže za naše peníze a odvezl nás do zapadnutého městečka, kde si chtěl v místním obchodě zakoupit pirátsky vypálená cédéčka.

Vzhledem k tomu, že místní populace, daleko ukryta turistickému ruchu, viděla bělochy maximálně v televizi, staly jsme se tak nedobrovolně místní atrakcí. Já neustále šilhala po únikových cestách v okolí a marně jsem přemýšlela, jak bych odtamtud zmizela, když v běhu zdatná nejsem a řídit auto neumím.