Ráno na nás už Hussein čekal se snídaní, kterou připravil v polní kuchyni.

Vyhladovělá z předchozího dne jsem snědla všechno, co mi nachystal, i když se to ještě hýbalo.

Značně posilnění jsme se pak vydali ke konečnému cíli naší cesty a to k té nejkrásnější pláži z nejkrásnějších, která v nás měla zachovat vzpomínky na celý život.

 

 

 

 

No, přátelé… ta pláž tedy nebyla nejkrásnější ze všech. Ta totiž nebyla krásná ani trochu.
Byla to směť  popadaných větví, černého kamení a nás tak zaplavilo obrovské zklamání.

Marně jsem se snažila najít na té pláži onu popisovanou krásu a v duchu jsem spílala té hloupé Američance, kam nás to vlastně poslala.

Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré.
Dnes se tomu zážitku pouze směji a s Husseinem jsme navázali přátelství pro případ, že bych se do džungle zase někdy vrátila.

 

 

 

 

Komentáře (3)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Na něco takového se opravdu zapomenout nedá. Fakt jsi dobrodružka. Mne by na Jamajku nikdo nedostal, vlhkost vzduchu je tam 81% v průměru, to by bylo brzy po mně. I když prý tam pořád fouká a tedy by počasí mělo být snesitelné, ale fouká také v džungli? Asi ne. leden 15, 2021 06:40 ... : Veronika V. Tak klima se meni v zavislosti na rocnim obdobi. Ja tam byla v unoru, coz je v Karibiku podstate leto. Vlhkost nebyla tak strasna, ale v dzungli byla asi 90% diky zeleni. Tam je ale vlhko permanentne. leden 15, 2021 10:12 ... : mila1 Moc pěkně se to četlo, obdivuji lidi, kteří tohle dokáží prožít a ještě se podělit o zážitek. leden 16, 2021 12:05