O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

JO, KDYŽ JE S KÝM, NA ČEM, I KDE PDF Tisk E-mail
Středa, 06 leden 2021
Přejít na obsah
JO, KDYŽ JE S KÝM, NA ČEM, I KDE
Strana 2
Strana 3

 

Před hospodou jsem oloupala z tváře zmrzlé slzy a ostatní námrazu.

Pohled na přítelův plnovous v nás vyvolal salvu smíchu, protože byl skrz naskrz zledovatělý a mohl se tak lehce olámat i s vousy.

Depilace téměř dokonalá a zadarmo. Jenže se nenechal, prý raději počká, až to roztaje samo.

 

"A to je na běžkách vždycky taková zima?" ptala jsem se naivně.

"Ne, dnes je to extrémní zima," přišla dvojhlasná odpověď, ale v obou párech očí blýskaly takové zvláštní ohníčky, že jsem došla k závěru, že někdy to je ještě horší.

V příjemné hospůdce bylo teplo, rum voněl a připomínal Vánoce a čas ubíhal rychleji, než kdekoliv jinde. Jenže nás čekala ještě cesta zpět.

 

Venku jsem dost krutě bojovala s nutkáním zalézt zpět a počkat, až můj nejdražší dojede k autu a zajede (snad!!!) pro mne. Jen vědomí, že by se jistě nevrátil, mě donutilo připnout si lyže a vydat se zpět.

Slunce mezitím zapadlo a zima se tak ještě prohloubila. Už nezalézala jen za nehty, ale přímo až za spodní prádlo, potvora, a mrznout mi začaly i prsty na nohou v botách o dvě čísla větších a pod třemi páry tlustých ponožek, což bylo na pováženou.

Od zápěstí níž jsem přestala vnímat ruce. V hlavě mi bloumala myšlenka, jestli až si sundám rukavice, ty prsty tam zůstanou a odloupnou se jako zlomený nanuk, a nebo jestli je vytáhnu ven vcelku a teprve potom odpadnou.

 

Nasadila jsem do pořádného běhu a myslím, že bych v té chvíli dohonila i Katku Neumannovou. Jo, zima s člověkem dokáže zázraky! Cestou mě napadaly docela oprávněné úvahy, že každý sportovec musí být tak trochu masochista, jinak by se do toho samomučení nemohl pouštět dobrovolně.

 

Na konci toho strastiplného pole mi přestala být až taková zima, cestou do kopce lesem mi lehce roztály všechny prsty a nahoře pod Jedovou jsem se docela zahřála – dokonce tak, že jsem si uvolnila límec od bundy a rozepla zip asi o dva centimetry.

 

Věřte – nevěřte, do auta jsem sedala s nadšením, že si pořídím vlastní běžky a těšila jsem se, až vyrazíme příště.

Jen si koupím nový teploměr na okno a počkám si na příznivější podmínky. Ostatně, stejně si myslím, že to všechno bylo jen na mě narafičené, ta děsná zima musela být na zvláštní objednávku, že to byla jedna z mnoha zkoušek "odolnosti", co si na mě to mé zlatíčko vymyslelo.

 

Jupí já jóóóu, a já prošla!

 

Mezi námi děvčaty, Vodoměrku přece jen tak něco neporazí, no ne?

VODOMĚRKA

 

 P.S. Pro ty, kteří by chtěli Vodoměrku a její známé prásknout: 

         dělo se to dávno před covidem.

 

 

Komentáře (8)add feed
... : *deeres*
Za oknem mám tak dvacet cenťáků mokrého sněhu a pořád padá a padá a padá a já musím s chlupáči ven, nebo se mně tu zblázní.
leden 06, 2021 14:04
... : d@niela
Nádhera - ale jen na koukání - mám stejný trauma jako ty...

leden 06, 2021 19:49
... : mila1
Díky za úžasné vyprávění. U nás včera taky napadlo hafo sněhu, auto jsem ráno vyhrabávala docela dlouho, navíc stálo pod tůjemi, které se pod přívaly sněhu ohnuly, takže jsem nejdřív ometla auto, pak s ním vyjela na ulici a pak opatrně třásla větvemi tůjí, abych je zbavila sněhu, protože jsem se bála, že to neunesou.
Ohledně toho lyžování - naše rodina byla vždy spíš běžková. Jezdívali jsme s našima na podnikovou chatu nad Pecí pod Sněžkou, byla kousek pod Pražskou boudou. Muselo se tam vystoupat pěšky, i se zavazadly a lyžemi, takže už první den prověřil naši fyzičku. Běžkovali jsme pak na Liščí horu, Bufet na rozcestí, případně až na Luční boudu pro čerstvé rohlíky. V době, kdy jsem tam jezdila s našima, byla Pražská bouda vyhlášeným místem, kde probíhaly diskotéky a pařilo se tam. Takže jaké bylo moje zklamání, když jsem tam po letech jela se svými dětmi a našla Pražskou boudu velice zchátralou a se skomírajícím životem. Zachraňovaly to pouze školní zájezdy s výcvikem lyžování.Nedalo mi to a mrkla jsem na web Pražské boudy a ejhle - vypadá to, že je bouda zrekonstruovaná a opět krásná. Takže až pomine to covidové šílenství, určitě se tam musím zajet podívat.
leden 07, 2021 10:02
... : Vodoměrka
Jejda, děvčata (a kluci kudlančí taky samozřejmě), už je to fakt jen vzpomínka... poslední roky tu nebyl sníh vůbec, ani na ty běžky... ještě před pár lety, když mělo prtě pět roků, se dalo běžkovat... takže jsme i holkám pořídili běžky, vyrazili jeden týden, aby se s nimi naučily zacházet... další týden jsme to pro úspěch zopakovali a při příjezdu na místo činu si prťátko nejmenší začalo stěžovat na bolest bříška... a nechtěla ani bobovat, což u ní bylo hodně divné... a skončili jsme s akutním slepákem v nemocnici... takže ten rok běžkoval jen manžel s tou starší a já jsem jim v nemocnici a později doma s rekonvalescentem tiše záviděla... další roky už nebylo dost sněhu, tak jsme pokračovali akorát se sjezdovkami na vleku, kde zasněžovali uměle... ale doufám, že až bude svět zase v pořádku a sněhu všude dost, tak s běžkami budeme pokračovat ve čtyřech, možná i v pěti s tou starší vnučkou...
leden 07, 2021 11:10
... : Vodoměrka
Milo, u nás sníh není vůbec (jo, abych nekecala, pár milimetrů na střeše sousedního domu tu je), zato dcera má u nich doma krásně bílo... a to bydlí kousek za Brnem... až pomine covid a všechny ty omezení, tak se za sněhem jistě vypravíme...
leden 07, 2021 11:13
... : mila1
Vodoměrko, já bydlím kousek za Prahou a holt jsme to sněhové nadělení dostali požehnaně smilies/smiley.gif Hezky se na to z okna kouká, horší je pak, když to člověk odškrabuje namrzlé z auta smilies/smiley.gif Ale pořád lepší než to blátivo, co tady poslední dny bylo. Jen toho vytírání po psích zašpiněných tlapičkách smilies/smiley.gif
leden 07, 2021 12:20
... : doktor
Super.
leden 07, 2021 13:05
... : Iris
Pavlí, je to krásné čtení. Takové, které vyvolává vzpomínky jako živé. Nejen vzpomínky, skoro reálné pocity - od těch ledových končetin po euforii nad horkým nápojem. Panoramata- ach. Jeseníky, Krkonoše i naše "Krušky".To je na běžkování to hlavní, dle mého. Ne šoupání nohama a mávání hůlkou, ale kochání se krajinou, když člověk vyjede z lesa. Moc příjemné a vtipné čtení. Bohužel, tahle aktivita u mě byla vždy vázána na přítomnost nějakého manžela, takže jsem mimo hru. Sama se bojím, ani na ty hory, které mám za rohem, nedojedu. Tak si to užívejte, dokud je s kým, na čem a kde smilies/smiley.gif
leden 15, 2021 08:20
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]