O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- KAM NA VÝLET? - JESENÍKY
- MILENKA
- TEPLO KRBU - ANEB NAKRMTE TY BESTIE
- ZAJÍMAVÁ MÍSTA - STELVIO
- NESTÍHÁM - ANEB BĚŽNĚ HEKTICKÉ DNY - 1
- NESTÍHÁM - ANEB BĚŽNĚ HEKTICKÉ DNY - 2
- TAK TROCHU JINÝ KAFE
- RUMUNSKÉ BAHENNÍ SOPKY
- OKO SKAKAVICE ANEB KAM V ČERNÉ HOŘE
- POSLOUCHEJTE TICHO
- "ZVĚROLÉKAŘ" JE NADE VŠE!
- ZRALÁ NA BLÁZINEC
- MUŽ V ZÁSTĚŘE
- MÝ KRISTOVY DRAHÝ ROKY
- LÍBÁNÍ, LÍBÁNÍ, LÍBÁNÍ …
- MODRÉ Z NEBE
- SBRATŘENÍ?
- TO BYLO TENKRÁT - KDYŽ VODOMĚRCE ZHASLO SVĚTLO
- DIVOKÝM KURDISTÁNEM ...
Přihlášení
Anketa
JO, KDYŽ JE S KÝM, NA ČEM, I KDE |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 06 leden 2021 | |||||||
Strana 3 z 3
Před hospodou jsem oloupala z tváře zmrzlé slzy a ostatní námrazu. Pohled na přítelův plnovous v nás vyvolal salvu smíchu, protože byl skrz naskrz zledovatělý a mohl se tak lehce olámat i s vousy. Depilace téměř dokonalá a zadarmo. Jenže se nenechal, prý raději počká, až to roztaje samo.
"A to je na běžkách vždycky taková zima?" ptala jsem se naivně. "Ne, dnes je to extrémní zima," přišla dvojhlasná odpověď, ale v obou párech očí blýskaly takové zvláštní ohníčky, že jsem došla k závěru, že někdy to je ještě horší. V příjemné hospůdce bylo teplo, rum voněl a připomínal Vánoce a čas ubíhal rychleji, než kdekoliv jinde. Jenže nás čekala ještě cesta zpět.
Venku jsem dost krutě bojovala s nutkáním zalézt zpět a počkat, až můj nejdražší dojede k autu a zajede (snad!!!) pro mne. Jen vědomí, že by se jistě nevrátil, mě donutilo připnout si lyže a vydat se zpět. Slunce mezitím zapadlo a zima se tak ještě prohloubila. Už nezalézala jen za nehty, ale přímo až za spodní prádlo, potvora, a mrznout mi začaly i prsty na nohou v botách o dvě čísla větších a pod třemi páry tlustých ponožek, což bylo na pováženou. Od zápěstí níž jsem přestala vnímat ruce. V hlavě mi bloumala myšlenka, jestli až si sundám rukavice, ty prsty tam zůstanou a odloupnou se jako zlomený nanuk, a nebo jestli je vytáhnu ven vcelku a teprve potom odpadnou.
Nasadila jsem do pořádného běhu a myslím, že bych v té chvíli dohonila i Katku Neumannovou. Jo, zima s člověkem dokáže zázraky! Cestou mě napadaly docela oprávněné úvahy, že každý sportovec musí být tak trochu masochista, jinak by se do toho samomučení nemohl pouštět dobrovolně.
Na konci toho strastiplného pole mi přestala být až taková zima, cestou do kopce lesem mi lehce roztály všechny prsty a nahoře pod Jedovou jsem se docela zahřála – dokonce tak, že jsem si uvolnila límec od bundy a rozepla zip asi o dva centimetry.
Věřte – nevěřte, do auta jsem sedala s nadšením, že si pořídím vlastní běžky a těšila jsem se, až vyrazíme příště. Jen si koupím nový teploměr na okno a počkám si na příznivější podmínky. Ostatně, stejně si myslím, že to všechno bylo jen na mě narafičené, ta děsná zima musela být na zvláštní objednávku, že to byla jedna z mnoha zkoušek "odolnosti", co si na mě to mé zlatíčko vymyslelo.
Jupí já jóóóu, a já prošla!
Mezi námi děvčaty, Vodoměrku přece jen tak něco neporazí, no ne? VODOMĚRKA
P.S. Pro ty, kteří by chtěli Vodoměrku a její známé prásknout: dělo se to dávno před covidem.
|
< Předch. | Další > |
---|