Mezitím se mléko dostalo do varu a samou zvědavostí se snažilo utéct pryč z hrnce.

Zachránil jsem je na poslední chvíli.

Odměřil jsem zhruba špetku soli a snažil se odhadnout, co se považuje v krupičné kaši za tu správnou špetku. Přilil jsem dle receptu zbylé mléko a míchal a míchal. Zpočátku se nic nedělo, mléko vypadalo jen jako mléko, na vařečce se sice ukazovaly kuličky krupice jako jemná vyrážka, ale tím to haslo. Přece jen té krupice mělo být víc, dumal jsem a zanesl jsem synovi do postýlky raději i rohlík, kdoví, jak dlouho bude trvat, než kaše zhoustne. Přestal plakat a začal ožužlávat rohlík.

Vrátil jsem se právě včas, abych zjistil, že se krupice lehce připálila.

Přelil jsem proto obsah hrnce do jiného a dál pečlivě míchal.

Za chvíli se zřejmě změnil tlak, teplota i rosný bod a kaše začala houstnout. Bohužel nějak nekoordinovaně a hlavně příliš moc rychle. Míchal jsem a míchal a přestal jsem se divit, proč vaření ženy tak vysiluje. Ruka mě už bolela a já začal přemýšlet o nějakém zlepšováku, který by míchal pomocí elektromotorku. Když už mi vařecha zůstala nehybně stát a každý další pohyb byl víceméně nemožný, usoudil jsem, že kaše je zřejmě hotová.

Vypnul jsem kamna, hrnec odstavil, aby kaše vychládla a připravil jsem si kakao s cukrem a skořicí na posypání. Nachystal jsem talíře pro sebe i pro synka, rozpustil máslo na polití a vzal naběračku, abych rozdělil tu božskou manu mezi nás chlapy. Naběračka se však odrazila od povrchu. Ouha, co to? Budu si muset vzít na to raději nůž, zjistil jsem při ohledání. Nedá se nabrat, je to spíše takový krupicový nákyp, nařežu ho na kousky a bude to. Převrátil jsem hrnec dnem vzhůru a vyklopil své dílo na talíř. Podivný tvor, chvějící se a čekající na naporcování stál přede mnou.

Vybral jsem si špatnou kuchařku, usoudil jsem, a vyhodil jsem jednu z těch tří do koše. Podle té už nikdy vařit nebudu. Mezitím přišla dcera s kamarádkou.

"Co to je?"

"Krupičná kaše pro Honzíka," odtušil jsem zklamaně.

Copak to nepoznala?

Za výbuchu smíchu se obě děvčata odebrala do pokoje. Bílý válec statečně odolával pokusům o rozporcování, vykazujíc pružnost a odolnost jako guma z otrokovických gumáren. Otevřenými dveřmi do kuchyně přiběhl pes, zvědavý na pochoutku, kterou dostane od páníčka. Nabídl jsem mu krupicový nákyp, lehce mu ho pocukroval a postavil před něj na zem. Radostně se vrhl k talíři, zvědavě očichal nabízenou lahůdku, přestal vrtět ocasem, znechuceně se na mě podíval, zavrčel a utekl zbaběle ven.

Syn mezitím usnul, zbytky rohlíku přilepené na polštáři. Krupičnou kaši jsem nakonec musel vyhodit i s talířem. Zatracená Magdalena Dobromila Rettigová! Nebyl to recept na dětskou krmi, ale na superdržící lepidlo!

VODOMĚRKA

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Manžel zřejmě nečetl Robinsonku. Chudák! Já mám zeťáka, který má u jídel dost zvláštní pravidla, která určují co mu chutná a co mu nechutná. Pravidla se neustále mění a tak když vařím já, tak nikdy nevím, jestli se na to s náramnou chutí vrhne, a nebo to vůbec nebude jíst. Do závinu nepatří tvaroh, ani mák, ale pouze jablka. Ovšem, třikrát běda, kdybych tam dala citronovou kůru, rozinky, nebo dokonce si troufla tam dát pár ořechů. Nejvíc ale otravuje s krupicovou kaší. Ta se totiž nesmí vařit z dětské krupičky, protože tak je hned hotová, ale z krupice a hodinu jí připalovat stálým mícháním na plotně. Prý z krupičky se nedá jíst, pouze z krupice mu chutná. Chutná mu i z dětské krupičky, akorát mne nesmí vidět, z čeho to vařím. Pak je to okamžitě hnusná šlichta a raději si něčím namaže chleba. Mně je to jedno, ale dcera je z toho vždycky na mrtvici. Jinak je to zlatej kluk, ale když vyžaduje, aby se polívka podávala až po hlavním jídle, jak to prý dělali doma, tak mám chuť mu jednu vlepit. prosinec 20, 2020 21:00 ... : mamča *deeres* : To je ještě dobrý, když si jde zeťák namazat chleba a ostatní si pochutnají. Neteř má manžela vegetariána. Vaří mu ty zelený srágory, a pro zbytek rodiny normální jídlo. Nedovedu si to představit. Já bych s bezmasými jídly byla hotová po týdnu, a pak by měl pořád dokola to samý. prosinec 21, 2020 06:45

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující