"Tyhle, vítězoslavně ukazuje na nádherné, jistě výjimečné, lehoučké, bleděmodré; taky se mi líbí." 3290 Kč.

"Buááá…" Nechutná cena.

"Na to zapomeň. Na to, abys je zničila za tři měsíce jako všechny ostatní tvé a mé boty, ti tak drahé boty nekoupím."

"Ale Tereza má ještě dražší."... Co by člověk neudělal pro svou prvorozenou.

"Zapomeň!"

Obešly jsme celé město, všechny prodejny obuvi, tržnice a odmítly pár skvělých nabídek:

"Pani, pro vas sleva, jen čtírista, padesat korun slefím, jen pro vas, no, nekup za ty peníse…"

Zase jsem to zvládla. Mladá vyzkoušela snad všechny boty na středním podpatku, na vyšším podpatku, na vysokém podpatku.

"Jé, mami, tyhle jsou super."

Byly. Jehlák přes deset čísel a špice tak akorát na nakopnutí.

"Ale ty bys mi nekoupila, já vím." Kouzelný úsměv. "Ty by sis mohla koupit ty, a já bych si je půjčovala."

"V životě bych si něco takového nekoupila, zlato."

"Měla bys jít víc s dobou, mami. Pěkné a čisté a moderní boty jsou moc důležité." Další z těch andělských úsměvů.

"Pojď, podíváme se na ty botasky, zlato. Mimochodem, nechodím ve špinavých botech."

Úsměv na mě zavrčel.

Tu obrovskou chuť to roztomilé vysoké dítě zaškrtit hned ve třetím kvelbu, když zvrátila své velké oči v sloup a nad pěknými koženými botaskami barvy písku, se sympatickou cenou 1190 Kč a na celý obchod vyhrkla: "Tyhle???? Eeeeeee….. no to snad nemyslíš vážně?"

Myslela jsem. Mně se líbily. Fakt.

Těch pokušení jsem musela odrazit víc než dost.

Zralá na Nobelovu cenu míru.

Zralá na blázinec.

Po čtyřech hodinách jsme dorazily domů. Vyčerpaná jak vyvezený septik.

S dobrým pocitem. Dcera byla taky spokojená. Nakonec jsme utratily necelých šest stovek.

Ten zelenej batoh je fakt dost dobrej. Má takovou sympatickou kapsu vepředu. Dcera šla ven pochlubit se Janě a Máře.

Ještě skočím vyvenčit psa.

Sakra, kde mám ty botasky?!?

Jste na tom stejně, líp, nebo hůř?

VODOMĚRKA

Komentáře (8)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Bara Ja se proste porad nemuzu smirit s tim, ze bych si k letnim, lehkym, romantickym satum nazula "kecky". Urcite je to pohodlne, neboli nohy, ale ja proste nemuzu. Samozrejme chapu, ze mlade slecny do skoly nepujdou v lodickach, doba se meni, ale v dobe kdy ja jsem byla asi v letech dcery Vodomerky, tak jsme meli/y botasky jen na sportovani..... Priznam, ze jedny mam, sedostribrne, docela elegantni, ale jsou stale v krabici pro pripad. Kdyz je nazuju, mam pocit srazenosti, ztracim sebevedomi....Jo, desna blbost, ale ja se toho pocitu nemuzu zbavit. prosinec 16, 2020 22:28 ... : mamča S holkama je to horší. Nepředpokládám, že budou mít Popelčí nožku třiačtyřicítku, takže pořád budou Tvoje boty v ohrožení. S klukama jsem zažila období, kdy mi vytahali všechny "botasky", ale to bylo v době, kdy jim bylo tak dvanáct, a značkový boty neřešili. Pak se ještě jednou přehnali přes manželovu obuv, aby nakonec zakotvili u těch svých třiačtyřicítek a větších, a naše boty jsou už jen naše. :-) prosinec 17, 2020 07:18 ... : Iris Pavlí, skvěle napsané.....trochu mě to smiřuje s tím, že jsem neporodila holčičku. Mám spíš opačný problém - otec druhého syna se sportovními věcmi obchoduje a tak pravidelně dárky pro syna "zaplácne" botami nebo prádlem Moira - v obou případech nekřesťansky drahým. A klukovi se to prostě nelíbí, některé boty vezme na milost, jiné mu ale leží v botníku, něco ve stylu: "díky táto" Mají holt svůj vkus a ten my nemusíme chápat. Ovšem s holčičkami ve složitém věku to musí být ještě složitější, že? Takže zelený batoh, jo? prosinec 17, 2020 07:48 ... : *deeres* Zpětně zjišťuji, jaké jsem měla hodné dítě.Nikdy jí nenapadlo mámit ze mne značkové zboží. Nejspíš věděla, s kým má tu čest, byla by to jenom promarněná energie.Jo, říká to správně, jsem mamizna. prosinec 20, 2020 20:47 ... : Vodoměrka Deeres, předpokládám, že tvé dítě bude asi plus mínus pár let jako já? V té době toho moc značkového nebylo, že? Jen v tuzexu... jestli tě tedy nemám zařazenou omylem do jiné věkové kategorie... v tom případě se moc a moc omlouvám... Moje prvorozená se narodila po revoluci, kdy začal obchod se značkovým zbožím u nás doslova vzkvétat a kdy bylo pro běžného člověka rájem nakoupit "značkové" oblečení v zákulisí stánku vietnamských obchodníků a v obchodech to bylo prostě docela drahé (asi jak pro koho, ale já v té době fakt miliony neoplývala)... za nás jsme všichni chtěli céčka... ale to byla naštěstí záležitost spíš korunová a daly se získat vystáním fronty před obchodem s tímto sortimentem, když jsme věděli, že dovezou zboží... jo, doby se mění... dnes už je tu tolik obchodů všech možných značek, že toto "značkové" oblečení má dnes každý a za pár kaček... takže teď se na to tak nehledí... doba se mění... pořád a neustále jinak... dnes zase děti chtějí jiné věci... prosinec 21, 2020 15:16 ... : Vodoměrka Mamčo, vzpomínám na tu dobu, kdy jsem byla fakt ráda, že synovi vyrostla noha víc než mně, protože předtím jsem měla pár bot takových fakt "unisex", takže si je občas půjčoval... pak skončil s číslem 46 a to nemá ani manžel, takže jsme nějakou dobu byli všichni už z dosahu... a teď coby dospělý si už dávno vše kupuje sám a nosí sám... letí to... vzpomínám si, že ještě nedávno byl ten malý kluk, co mi na táboře vzal mé outdoorové boty... a najednou hledím, je to víc jak 15 let... neuvěřitelné... jak to letí... prosinec 21, 2020 15:19 ... : Vodoměrka Iris, děkuji... zelený batoh je už taky v propadlišti dějin... teď v dalším kole teprve čekám, až mi zase začnou věci mizet... ale svým způsobem se na to už zase tak trochu těším... ;-) prosinec 21, 2020 15:20 ... : Vodoměrka Báro, dcera nosí k šatům conversky nebo podobné tenisky... k romantickým šatům lodičky nebo baleríny... ale tenkrát jsem byla ráda, že dítěti koupím aspoň ty jedny boty každé tři měsíce, takže jsem chtěla zvolit tu nejpraktičtější obuv... aby v nich mohla sportovat, chodit do školy, ke koním, jezdit na kole a chodit na výlety... prostě to tak bylo, ale stejně se botasky nosily a i nyní nosí ke všem možným příležitostem... jasně, že do divadla ke společenským šatům by je neměla ani ona... a že fakt měla i jiné boty, třeba sandály, zimní boty, kecky a tak... někdy je třeba to psaní brát trochu s nadhledem... ;-) stejně jako fakt, že představy pubertální dcery a matky se občas trochu rozcházejí... prosinec 21, 2020 15:25

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující