Když je venku ošklivo, je hrozně těžké přinutit se odložit knihu a kávu a vyjít do čerstvého smogu dělat něco pro své zdraví. Ještě mnohem těžší je přesvědčit vlastní děti, aby nechaly své kakao a sladkosti, vypnuly televizi, přestaly skákat, řvát a demolovat byt a místo vší téhle zábavy vyrazily do šeré plískanice za oknem. Náš byt před úplnou demolicí zachránila věta „Půjdeme krmit labutě“.

Na krmení jsem se připravil studiem odborných článků na internetu. Jeden z nich doprovázela fotografie labutě se zkrouceným křídlem, jíž lidé zacpali žaludek houskami. Pečivo nemá pro ptáky žádnou nutriční hodnotu, takže nedostatek vitamínů a minerálů vyústil až v deformaci labutí kostry.

Článek mě varoval, že pečivo ptáky pomalu zabíjí, a připojil rady, jakou stravu labutím připravit: vodní plže a mlže, naklíčený ječmen či pšenici, vodní rostlinstvo a okřehek. Přinejhorším alespoň nakrájenou zeleninu. Protože jsme shodou okolností doma neměli ani okřehek, ani plže, nakrájeli jsme labutím mrkev a okurku.

Když jsme dorazili na místo, ukázalo se, že jsme nebyli jediní, koho napadlo jít krmit labutě. Jakási konkurenční rodina už tu nacpávala ptáky rohlíkem.

A v tu chvíli se ukázalo, že ptáci jsou v některých ohledech úplně stejní jako lidé: s neochvějnou jistotou jdou po tom, co jim nejvíc škodí. Zatímco naši zdravou mrkev nechaly labutě plavat, po smrtonosném rohlíku se mohly utlouct. Nic nepomáhalo mé domlouvání, ba ani doslovné citace z varovného článku a barvité popisy zdeformovaných křídel.

Labutím to bylo úplně jedno. Nemilosrdně mezi sebou bojovaly o to, která dřív zhltne zlořečené pečivo. Přestaly, až když konkurenci došla zásoba rohlíků. Nemám to sice nijak ověřené, ale předpokládám, že by se chovaly stejně, i kdybychom jim přinesli batoh mlžů. Naše děti smutně pozorovaly labutě, jak ignorují mrkev a okurku, a začaly žadonit, jestli by už nemohly jít domů, protože tam mají nedojedené sladkosti a rozkoukaný seriál o vikinzích.

Nezdály se mi sice ještě úplně vyvětrané a navíc – představa, jak skáčou po gauči s hrnkem kakaa v jedné ruce a dřevěnou sekyrkou v druhé, mi nepřipadala úplně lákavá, ale šli jsme.

Celou cestu domů jsem přitom myslel na to, co mě labutě naučily: že když po někom chcete, aby žral mrkev, nesmíte mu zároveň nabídnout rohlík.

JAN FLAŠKA  / autor je neúspěšný krmič

Komentáře (4)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Inka Ja jsem na krmice cizich zvirat tezce alergicka. Dcera ma kone, i presto, ze ma vsude cedule jako krava, nekrmit, tak tam chodi lidi a jiste umi cist a davaji zviratum vse mozne. Jeden kun uz zemrel za strasnych kreci na koliku a druhy byl 3 dny na kapackach. Dcera se stridala ze zetem 3 dny stali s konem v tech mrazech venku s konem s kapackou. Je to asi rok co tam u nich zacala jezfit nejaka pani s lornou masa a hazela psum syrove maso pres ploty na zahrady, co neudala, zahrabala v lese, mozna to byl zamer... Psi si na maso zvykly a to, ktere se kazilo smrdelo a lakalo psi. Psi nejen dcery trhaly ploty nevidanym zpusobem a litaly volne po okoli, zmenili se. Chovani neslo vratit do normalu. Vice psu se pak ztratilo. I pres fotopasti na pani to dlouho pokracovalo. Jen na FB co chodi fotky se zviraty v poslednim tazeni, vo je lidi nezodpovedne krmi vsim moznym. Tohle nejak nechapu. Mozna by nebylo spatne vzit deti nekam, at se o zvirata zacnou sami starat, pak uvidi co jedi a kolik prace to da,, aby bylo zvire v poradku. prosinec 09, 2020 07:13 ... : Milene Bohužel labutě jsou zvyklé na rohlíky. Byla jsem kdysi s vnukem taky krmit labutě. Měli jsme nakrájená jablíčka. Ale to jim nechutnalo, vydaly se z vody vyžádat si něco chutnějšího. A že je labuť pěkně velký pták. Naštěstí jsme se zachránili útěkem po schodech, po těch naštěstí neuměly. Krmit labutě už nikdy. prosinec 11, 2020 16:45 ... : *deeres* V Praze na náplavce je v každou roční dobu labutí plno. Jsou tam odvážlivci, kteří k nim přistrčí dítě, aby labutě nakrmilo. Labutě jsou teritoriální ptáci, i když v Praze to tolik neplatí, tam jsou v hejnech. Ale zkuste se přiblížit k labuti, nebo jejímu druhu, v době hnízdění. Zvláště labuťáci jsou v té době pěkně agresivní. Když jdu podél Vltavy do Kralup v době, kdy sedí na vejcích, nebo mají čerstvě mladé, tak se jim vyhnu obloukem a raději ten kousek obejdu po trati. Labuťák zalomí krk, začne syčet a klidně i vzlétne a zaútočí. Mávnutím křídla zlomí i silnou kost dospělého člověka. Dítě dokáže zabít. S tím krmením, to vidím pořád, jak do ptáků cpou to, co jim zůstalo doma. Čížka zabije i zrnko soli v rohlíku. Chleba a rohlíky ty udělají dobře leda tak přemnoženým nutriím. Labutě se živí kořeny rostlin, škeblemi, korýši a larvami. Rohlík je pro ně potravina, která jim chutná, zaplní žaludek, ale nemá pro ně žádnou výživovou hodnotu. prosinec 11, 2020 17:56 ... : doktor A hlavně drahý krmiči - krmené divoké zvěře je zakázáno.To víš - minulý ochránce přírody. Hezký adventní den. prosinec 12, 2020 12:33

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment