V této nepříznivé době, která je náročná pro všechny, je nutno pečovat nejen o tělesnou schránku, ale i o tu duševní. Jistě mi dáte za pravdu, že taková dobře zvolená masáž potěší jak tělo, tak i ducha. Já, vědoma si důležitosti rčení „ve zdravém těle zdravý duch,“ jsem nechtěla ponechat nic náhodě a rozhodla se, že si dopřeji lymfatickou manuální masáž. Našla jsem si salon, kde tyto a jiné masáže provádějí a zamluvila si nejbližší termín. Na lymfatické masáži jsem ještě nikdy nebyla, takže jsem ani neměla tušení, jak to probíhá.

Prostředí bylo příjemné, tlumená světla, interiér zdobily jemné tony přírodních barev, místností se nesla nasládlá, ale nevtíravá vůně a ke všemu hrála relaxační hudba. Proto jsem si možná nevšimla hojnosti dekorací s falickými symboly.

Přišla příjemná paní masérka, vyplnily jsme spolu zdravotnický dotazník a relaxace mohla začít. Masáž začala na prstech a ploskách nohou, na které byl vyvíjen jemný tlak krouživými pohyby. To jsem si moc užívala a snažila se nemyslet na to, že mé nohy neviděly pedikérku bezmála půl roku a moje nehty musí masérku škrábat až na bradě.

Pak paní masérka pokračovala výš, až ke stehnům, kde asi objevila první erotogenní zóny a pořádně se do nich pustila. Tělem mi proběhl elektrizující příjemný pocit a náramně jsem si užívala, že se mě dotýká i někdo jiný, než můj gynekolog a zubař. Později masérka přešla k příjemné masáži hlavy a ušních lalůčků. Úplně přesně nevím, zda i ušní lalůčky patří k lymfatickému systému, ale v dobré víře, že ta milá paní ví, co dělá, nechala jsem ji dělat i to, k čemuž bych za jiných okolností svolila až po svatbě.

Následovala masáž jamek u klíčních kostí a masérka postupovala níž a níž… a než jsem se nadála, masírovala mi bradavky. Na 20 minut mi vyschla mícha a následkem nesmírného šoku mi ochrnulo i oční bělmo.

Ležela jsem strnule bez hnutí, paralyzovaná překvapením a studem, a hlavou mi probíhalo všelicos. Pak se masérka přesunula k žebrům, břichu a rukou mi zajela až tam...

ANO, AŽ TAM!!

To jsem vystřelila z masérského lůžka jak Apollo 11, a utíkala polonahá v mrazu do bezpečí.

Při spěšném odchodu jsem zaznamenala, že se mi běží poněkud nepohodlně a s nelibostí si uvědomila, že jsem si ve spěchu obula cizí boty. Kdyby moje nové zimní boty nebyly tolik drahé, ani bych se nevracela. Ale šetřila jsem na ně půl roku a moje šetřivé já mě přemluvilo, abych se vrátila.

Když jsem obezřetně přicházela zpět místu neřesti, pečlivě jsem u vchodu studovala, zda jsem nepřehlédla nějakou červenou lampičku, nebo nějaký signál, který by naznačil, že jsem si spletla „lokál.“ Ale kdepak, po ničem podezřelém ani památky.

Při zpáteční cestě domů mi přišlo na mysl, že spousta „sociálních pracovnic“ přišla v době covidové o práci, tak je možné, že moje masérka byla narychlo přeškolená a při práci se možná zapomněla; proto chtěla masáž dotáhnout k Happy Endu.

tak jako tak, tam už nikdy nepáchnu!!!

VERONIKA

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment