Nikdy jsem moc nekoukala na televizi. Jako holka jsem ji doma neměla několik let. Ne že bychom byli tak chudí, ale máti se patrně nechtělo dávat úplatky, shánět bony nebo kupovat sovětský Rubín. Radši nás naučila číst a nikdy nám nebránila vybírat si i z její knihovny cokoliv. Po revoluci ji koupila, první barevnou. Nejspíš mi mnoho věcí uteklo, takže jsem spoustu narážek kamarádů a později mého drahého chotě nechápala.
Dneska samozřejmě vím a
viděla jsem v reprízách skvělé zábavní pořady typu Televarieté nebo Možná
přijde i kouzelník.
Bavily mě mnohem víc, než ty porevoluční.
Krásné několikery
šaty paní Bohdalové a jemný humor pana Dvořáka mezi řádky, kdy publikum řvalo
smíchy, kdykoliv se povedlo propašovat trochu kritiky na režim.
Lidi to muselo
neskutečně bavit.
Silvestry s panem Menšíkem měl můj manžel všechny doma
na klasických kazetách a já je slyšela až s ním.
A pak Jára Cimrman, se
kterým mě dokázal tak krásně zblbnout, že jsem skutečně zpočátku věřila, že žil
a existoval. Bavím se nad tím dodnes.
Pánové Šimek a Grossmann, báječní na
obrazovce i knižně.
Minulý týden v pátek
jsme spolu seděli na zahradě. Já a můj drahý. Sedáváme tak teď často, sami dva,
a dáváme si něco dobrého k pití, když zrovna nemusím do práce. Ale to teď
skoro pořád musím, protože máme práce až do… moc. Takže on pivo, já,
s vidinou šesté noční, s čajem. Když mi zaševelil mobil
s upozorněním na pracovní mail, jen tak prohodil, ať na to kašlu, že
v práci ještě nejsem.
No – nedokážu to nechat plavat. Častokrát se mi to
už vyplatilo, být v obraze a v mojí pracovní skupině něco avizovat
dopředu.
Vzala jsem tedy mobil a po
přečtení ho se znechuceným: „Nepřišly gumičky“, zas odhodila.
A Honza se začal
chechtat.
Trochu podrážděně jsem na
něj vyjela, co asi tak mám s těma lidma v práci dělat? Nejdřív je
zblbneme, ať jdou na přesčas a pak nám dodavatel nepřiveze nejdůležitější
komponent. Ale on se řehtal dál, že prý mu připomínám Lábuse. No, jsem malá, trochu
oplácaná a zrzavá. Nos mám spíš bambulku a hlas chraplavý. Takže snad jako pan
Lábus nevypadám...
Když se vyřehtal, tak mi
našel scénku, po které i já pochopila. A smála se taky.
-
Do práce jsem jela
s pocitem, že při nejhorším udělám vozemboucha a nějak si poradíme. I bez
gumiček.
Do skupinové konverzace jsem tu scénku mým lidem poslala taky. Pochopili
všichni, a když jsem jim rozdala přeplánovanou práci, tak to vzali celkem
sportovně.
Včera jsem zas obcházela a
lákala na přesčasy. Budiž našemu podniku ke cti, že kromě zákonných příplatků
dává i 2000 Kč za každou směnu navíc. A jedna z mých podřízených, která se
skoro nikdy nesměje, jedna z mála, se kterou si netykám, protože vím, že
by jí to nebylo příjemné, i když mně by to naopak vůbec nevadilo, se jen tak
lehce zeptala: „A přijdou gumičky?“
Dnes mi přinesla kouli –
těžítko. Její reakce na moje: „Nechci vám nic slibovat, nemám křišťálovou
kouli.“
A kolega údržbář vlastnoručně upečený a nazdobený dortík.
Parádní půle pracovního
týdne.
KYTTKA
jo, a tady malý nášup, pánové si to střihli ještě jednou,
Takže jste na to šli bez gumiček. Hmmmm. Mě bylo skoro 30 když se dívka ptala mám-li gumičku a já nevěděl o čem mluví. Obešli jsme se tenkrát bez nich a pětiletý plán porodů se soudruhům plnil, dokonce výrazně kvótu překračoval.
listopad 13, 2020 07:48
... : andrea
KYTTKO, moc se mi tvoje články líbí, ty unmíš i mizerný zážitek podat tak, že se tu chlámu
listopad 13, 2020 10:19
... : kyttka
Andreo, díky, zpětná vazba vždy potěší. Proto taky píšu, že se možná lidi i zasmějou. Někdy si v práci připadám jak v absurdním dramatu. Dneska jsem obcházela lidi a ty ve středu vydyndané přesčasy rušila. Asi nemusím říkat proč. Naštěstí to rušení lidem moc nevadí. Ti, co chtějí opravdu jít, se už preventivně hlásí na práci, kde ony "gumičky" nejsou zapotřebí.
listopad 13, 2020 10:51
... : doktor
Kyttko,hezké,jen kveteš.Hezké odpoledne.
listopad 13, 2020 12:54
... : *deeres*
Je tu pár pisatelů, bez kterých by tu nebyla žádná legrace. Taky u Kyttky by byla škoda, kdyby psala jenom do šuplíku. Á propós: "A ty gumičky nakonec přišly?"
listopad 13, 2020 14:48
... : kyttka
Deeres, minulý týden v sobotu až v sobotu ráno, takže jsem učila 8 lidí něco, co v životě nedělali. Tento týden se naštěstí přesčasy zrušily, protože zas dnes nepřišly a sobota ráno je pro našeho dodavatele nejdřív 10:00. Já nevím, asi jsou ti Holanďané věčně zhulení, Česko, Čečensko nebo Čína je jim jedno. I v Číně už skončily naše gumičky. Česká pošta hadr.
listopad 13, 2020 15:01
... : *deeres*
Právě čekám, kdy ČP dorazí, prý 13:52-15:52 hod. Možná nemysleli středoevropský čas. Ono si nevybereš, mně už měsíc dva dovedové dodělávají koupelnu. Téměř hotová, jenom obklady a pověsit sanitu. A pánové se ztratili , celý měsíc nekomunikují mobilem ani emailem. Asi mají něco lukrativnějšího.
listopad 13, 2020 15:38
... : andrea
tedy, i když se tohle, co píšu, netýká přímo "gumiček", tak si musím taky trochu zaremcat na poštu: Pošta je nejhorší úřad, ať to vezmete z kterékoliv strany - jak na přepážkách, tak při doručování domů. Jen poplatky mají "kvalitní". Paní, co doručuje doporučené zásilky, je úplně super, vždy zvoní a vše bezproblémové. Ale týpek, co vozí balíky, ten nikdy nic, a jen háže lístky do schránky. A to mě dokáže opravdu vytočit, když mi přijde SMS, že mi doručují balík, já jsem celý den doma a pak mi přijde zpráva, že jsem byla nezastižena a balík byl uložen na poště. Už jsem si na něj jednou stěžovala, ale samozřejmě bez efektu.
listopad 13, 2020 17:22
... : kyttka
Tohle, co, Andreo, popisuješ, se mi stávalo ve městě. Tady na vsi za těch 12 let už si zvykli snad všichni, co sem jezdí zazvonit i u sousedů a když je to zaplacené, nechají to tam. První roky totiž byla sousedka doma a u okna snad držela čestnou stráž, takže pokaždé vyběhla, odebrala a předala. Když někdo nechtěl nechat, tak zvedla telefon a zavolala, aby to dotyčnému bylo odsouhlaseno. My tady hodně drželi od začátku při sobě, protože...ale to by bylo zas na dlouhý povídání.
listopad 13, 2020 18:36
... : mamča
andrea : Víš, jak se jmenuje domácí vězení pro dospělého ? "Dnes vám budeme doručovat zásilku. Česká Pošta." Žádný čas od-do, prostě buďte doma, a pokud možno v pravidelných intervalech vybíhejte před dům.
listopad 14, 2020 06:12
... : *deeres*
Tak ten včerejší zoufalec za to snad ani nemohl. Brigádník až odněkud z Moravy a GPS na dvě věci. Chudák přijel až po osmé hodině. Zavolal, že stojí před domem, ale ten dům nebyl ten, ve kterém já bydlím. Tak jsem ho navigovala mobilem, jenže, jak bloudil, tak přijel z druhé strany, na zastávku autobusu. Já mu mávala, on blikal a do mobilu mně sdělil, že přijede až před dům. Ani to jinak nešlo, ten balík měl 35kg a já ho do kopce nepotáhnu.Tak tam stojím dobrých pět minut, čekám, on nikde. Znovu se mu podařilo zabloudit. Když zásilku vykládal z auta, tak tam měl ještě celej zadek zastavěný balíkama. Ten to rozvážel určitě ještě dneska ráno.
listopad 14, 2020 12:20
... : kyttka
Tak teď to bude obzvlášť síla, to doručování. Vánoce a ještě si lidi nemůžou normálně nakoupit. Přiznám se, že když vyhlásili zavření obchodů, tak jsem volala Sim, abychom koupili boty pro Satana a Honza si šel koupit zimní bundu. (Už by mohl přestat růst, sakra.) Já si objednala balík oblečení z Lidlu a dnes PPLko přijelo na čas. Ráno sms, že mezi 10 a 11 dorazí, byl tu 10:47. Proč to nejde i s tou Českou poštou - netušíte někdo?
listopad 14, 2020 17:12
Napsat nový komentář
Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.
Nikdy jsem moc nekoukala na televizi. Jako holka jsem ji doma neměla několik let. Ne že bychom byli tak chudí, ale máti se patrně nechtělo dávat úplatky, shánět bony nebo kupovat sovětský Rubín. Radši nás naučila číst a nikdy nám nebránila vybírat si i z její knihovny cokoliv. Po revoluci ji koupila, první barevnou. Nejspíš mi mnoho věcí uteklo, takže jsem spoustu narážek kamarádů a později mého drahého chotě nechápala.
