O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| SUPERMAN PÉRÁK, NEPOLAPITELNÝ FANTOM |
|
|
|
| Pondělí, 05 říjen 2020 | |||||||
 Tak nejprve - o čem tohle čtení nebude: Skákací boty či vzácněji sedmimílové boty nebo skákací chůdy jsou pružinové postroje, které se připínají k botám a umožňují zkušenému uživateli skákání do výšky, rychlý běh nebo různé akrobatické kreace. Skákání na těchto zařízeních se nazývá anglicky powerbocking. A dokonce jsem se dočetla, že nápad na využití tohoto "prostředku poháněného vlastní silou, který by zrychlil
pohyb jednotlivce a umožnil zvýšit výskok", prý byly zvažován i pro
zrychlení pěchoty Rudé armády... Ale ne - Pérák - to byl přeci ....
Náš český nepolapitelný Franta Pérák děsil za okupace esesáky: psal jim hanlivé vzkazy po zdech, strašil je nelidským pískotem.
Přezdívku fantomovi vysloužily ocelové pružiny připevněné na boty, díky kterým přeskakoval vlaky, střechy domů, Vltavu z jednoho břehu na druhý i celé Václavské náměstí na délku…
Dobře zvolenou základnu měl na libeňském plynojemu. Jednak odtud viděl do dalekého okolí, jednak samotný plynojem představoval ideální místo pro zametení stop: postačila by jediná sirka.
„Hrdina je oblečen do přiléhavého trikotu z poctivé hnědé hověziny. Na hlavě má koženou kuklu, na temeni vybíhající do hřebenu (asi pro lepší stabilitu při letu). Obličej mu chrání letecké brýle a před ústy se mu klinká náustek kyslíkové masky pro pobyt ve výškách. Přišitý na prsou nese svůj symbol: žlutou, třikrát zatočenou pružinu. Na nohách kotníčkové šněrovací boty s mohutnou podrážkou z pěnové gumy.“
Takto ho popsal spisovatel a básník Petr Stančík v románu Pérák. Jak tvrdil v rozhovoru pro Kulturní magazín, rozhodně nešlo o fiktivní postavu: Stančíkův pradědeček se prý s Pérákem osobně znal, pálil pro něj za války kořalku, aby se mu na pružinách lépe skákalo.
„Leopold mi o něm vyprávěl,
ještě když jsem byl malý chlapeček. Takže jsem ho sice na vlastní oči neviděl,
ale praděda by mi přeci nelhal.“ Ale věřte poetům!
Legendu daleko méně hrdinskou zachytil etnolog Petr Janeček v knize Mýtus o Pérákovi. Podle ní šlo o šikovného cirkusového artistu a lupiče, který pružiny využíval při šmírování holek ve vyšších patrech domů. Také s nimi přeskakoval zeď na Olšanech a napadal dělnice mířící časně ráno do vysočanské továrny, takže odmítaly chodit kolem hřbitova.
Bojovníka proti nacistům z Péráka podle etnologa Češi udělali až za války v touze po superhrdinovi, který by za ně přemohl nenáviděné okupanty.
A do třetice všeho dobrého: svalnatý muž se špičatýma ušima a zářícíma rudýma očima se objevuje už v městských legendách viktoriánské Anglie. Přezdívali mu Skákající Jack (Spring Heeled Jack, volně přeloženo Jack na pružných podpatcích).
Co z toho je pravda? Promiňte, ale nic. V tomto případě jde o lidskou fantazii.
d@niela
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
