Zatímco si Marius balil věci, šli jsme na oběd do Matmata hotelu. Rozhodně měli větší výběr než v Sidí Driss. Oba jsme si objednali jako předkrm brik tunisiene, ten jsem dělala už v La Marse, když mne Alain jednou vzal nakupovat. Tvářil se u toho tenkrát důležitě a nechtěl mi říct co to je, jenom "uvidíš!". Viděla jsem, a do briku se zamilovala. Je to v podstatě syrové vejce, zabalené do tenounké placky (to je to, co jsme koupili tenkrát na marketu, prodávali je tam na kusy).

Kromě vajíčka se dají nacpat vším možným, hlavně se používá na drobno nakrájené hovězí nebo skopové maso, případně tuňák. Pak se to narychlo osmaží na pánvičce a jí se velice opatrně, protože vajíčko je většinou ještě řídké.

Jako hlavní jídlo jsme si vybrali "fatel mahci", papriky nadívané masem, pochopitelně opět s harisou.

To už se k nám přidal Marius, rychle se najedl taky a řešili jsme, kam pojedeme teď.

Mariovi bylo líto, že bychom se nešli podívat na skály, které Matmatu obklopují. Jmenují se Monts des Ksour, ale říká se jim prostě Matmatské vršky. Nejvyšší je kolem 700 metrů. Táhnou se severně a jižně, a já, která skály miluje, jsem se nechala rychle přesvědčit. Byl to úžasný kopec, nikde nikdo, jenom pár ovcí se snažilo uživit na sluncem do hněda sežehlé trávě.

Několikrát jsme ztratili cestu a nevěděli jak dál.

Ani Marius tady ještě nebyl, asi proto nás sem vytáhl. Nejhorší bylo slunce. Byly dvě odpoledne a bylo opravdu nelidské horko.

Už jsem si také dřív uvědomila, že v tomhle horku vůbec už nezáleží na tom, co má člověk na sobě, proto lidi z pouště nosí tolik oblečení; protože je před sluncem chrání.

Asi v polovině kopce byla malá jeskyňka a stádo ovcí na svazích kolem. S tím člověkem, co tam žil, jsme se vůbec nedokázali domluvit, ani Alainova francouzština moc nepomohla.

Dozvěděli jsme se, že se jmenuje Bahir a mluví jenom berbersky. Ale stejně z nás měl radost a sháněl, čím nás uctít. Předložil nám ovčí sýr a mléko a vlastní chleba (takové tenké chleby, co jsme už znali od Jamela v Matmate). Sám je pekl, jako si sám dělal ostatně úplně všechno.