 S „kamínkováním“ jsem se setkala už na jaře. Jenom jsem dost dobře nevěděla o co jde. Ráno jsem šla dolů do vesnice nakoupit v Coopu na snídani rohlíky. Cesta vede kolem kostelíčka sv.Vavřince a před ním na lavičce seděl malý andělíček, namalovaný na stříbrně nastříkaném oblázku. Tak jsem tak na to koukala, přemýšlela o tom, kde se to tam asi vzalo a proč to tam vlastně je. Oblázek jsem obrátila a na zadní straně bylo nějaké pětimístné číslo a malé tiskací "f". Po návratu domů jsem
ze zvědavosti začala hrabat na fejsu, abych zjistila, o co se jedná.
A VÝSLEDEK?
Ten oblázek tam nebyl
žádnou náhodou. Během karantény se lidé doma nudili a vymýšleli různé činnosti,
jak sebe a hlavně děti nějak zabavit. Ukázalo se, že v tomto případě jde o
výtvarnou činnost sledovanou na sociálních sítích, která má i charitativní
účel.
Svými výtvory i úlovky se chlubí nejen děti, ale i
dospělí. Může se zapojit kdokoliv, stačí si najít vhodný oblázek, popustit
uzdu své fantazii a oblázek pomalovat, nejlépe akrylovými barvami.
A potom svůj kamínek zanecháte někde na dobře viditelném
místě, aby mohl někomu udělat radost. Ten, kdo ho najde, si ho může jenom
prohlédnout a vyfotit, také ho může přemístit na jiné místo, a nebo, pokud se
mu opravdu zalíbí, může si ho nechat. Ale když si ho nechá, měl by na oplátku
udělat zase něco pro druhé.
Je to na něm, třeba poslat nějakou DMS, nebo jako třeba já,
poslat pětikačku na psí útulek Lesan, co má sídlo na Hrombabě v Kralupech.
Odkud byl ten andělíček, to už jsem nezjistila, druhý den byl fuč
a to číslo na zadní straně, které se ukázalo být poštovním směrovacím číslem,
jsem si nepamatovala.
Ale od té doby mně na okně přistály další dva malované kamínky,
jeden s motýlkem až z Humpolce a zubatý smajlík z Prahy 11. Motýlka jsem
poslala do světa, evidentně to byl světoběžník, ale smajlíka jsem si na okně
nechala.
P.S. když si zadáte do vyhledávače "kamínkování", tak vám toho vyjede hafo... třeba tohle:
|
