"Můžeme na chvilku povídat?", zeptal se mně a sedl si do chladnoucího písku.

"Víš, tvůj přítel nám říkal, že za tebe cítí zodpovědnost, tak jsme to vzali, jako že v tom není nic jiného... Protože já bych ti nabídl víc než zodpovědnost, habibti..." a vzal mne za ruku.

Podívala jsem se mu do tmavých, posmutnělých očí a najednou mi bylo do pláče.

"Kerime, já tady přece nemůžu zustat!", cítila jsem, jak mi vlhnou oči a nechala jsem mu svojí ruku v jeho, příjemně hřála.

"Jsem zvyklá na jiný způsob života, jinou kulturu, jsem Evropanka!"  

"Já rozumím azizi..."

"A taky by ti vadilo, že nejsem panna..."

Usmál se, a ve tmě se mu zaleskly bílé zuby.

"Ja taky nejsem panna! A co na tom sejde? Chci si vzít toho, do koho jsem se zamiloval, nezáleží mi na rase, náboženství, ani na předsudcích."

„Jenže ty chceš žít tady a já tady zůstat nemůžu."

"Ano, já chci zůstat tady, nedovedu si představit odejít od rodičů, sourozenců, pouště, koní...Tyhle věci bych nikde jinde nemohl mít."

"Kerime, ale já bych tady umřela, to soustavné horko bych nemohla snášet a ten váš život je tolik jiný. fakt úplně ve všem.. byla bych tu za chvíli hrozně nešťastná…“

"Já vím, a je mi z toho smutno, a proto tě nepřemlouvám. Chci abys měla šťastný život...“

"Mě je z toho taky smutno."

"Nemohu tě nutit, abys tu zůstala, ráno to vysvětlím otci."

"Bude se zlobit?"

"Bude ho to mrzet."

Nad hlavou jsme měli plné nebe hvězd, pod  ním teď už chladný písek a na něm se na velbloudí dece líbali dva lidi, co neměli vůbec nic společného, a i jejich společná budoucnost se odměřovala na hodiny...

Krásný tmavý berberský kluk a drobná evropská holka ...

"Habibti, opravdu tu nechceš zustat??"

Bylo mi z té otázky strašně smutno a najednou mi byla šílená zima. Muselo být těsně nad nulou, ještě před chvilečkou jsem to necitila...

"Nemohu Kerime..“

"Nenaučil jsem tě z arabštiny jedno důležité slovo.”

Jaké?"

"Bahbek."

"A co znamená?"

"Miluji tě…"

Kerim už dávno odešel, začínalo svítat a já jsem pořád ještě nespala. Myslela jsem na to, že si nemohu v žádném případě vzít Alaina, když  mne zajímají jiní muži ... proto jsem se asi podvědomě nechtěla vrátit k Petrovi a to, že hrál na obě strany, se mi vlastně velice hodilo.

Když jsem o tom přemýšlela, dospěla jsem k názoru, že nejvíc mně k tomu, co jsem udělala, dohnalo to, že jsem byla zoufalá zklamáním, jak člověk, který mi byl tak blízký a kterému jsem tolik důvěřovala, by byl schopen zavinit moje celoživotní neštěstí..

Že když jsem se vyrovnala s touto skutečností, klidně jsem dokázala házet jeho dopisy do koše nečtené.

Uvědomila jsem si, kolik problémů mi v životě zaviňuje moje impulsivnost a pochopila, že mít rád neznamená milovat, a moje rozhodnutí nejet do Francie je naprosto definitivní. Musím někoho milovat k zešílení, abych s ním mohla žít celý život..

Ale co budu dělat, až Alain odjede?

Vstala jsem a začala balit deky, první ranní paprsky mi zasvítily do očí.

Mustafa a Kerim se modlili...

písek mě chladil do bosých nohou.. Byla jsem ráda, že mezi Kerimem a mnou zůstalo jenom při líbání. Chtěla jsem si tohle ráno zapamatovat navždycky.

Jako drobný kamínek, který člověk najde mezi vším tím hebkým pískem a uschová si ho do kapsičky, aby ho zahřál, až mu bude někdy smutno.

Ještě před snídaní za mnou přišel Mustafa. Nic neřekl, jenom mne pohladil po vlasech…

Alena, Yukon

Komentáře (1)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : polárka no tak ani tohle do knizky neprijde září 08, 2020 20:32

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující