O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 1.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 2.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 3.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 4.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 5.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 6.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 7.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 9.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 10.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 11.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 12.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 13.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 14.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 15.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 16.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 18.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 19.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 20.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 21.
- VÁNOČNÍ VZPOMÍNKY YUKONSKÉ ALENKY
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 17. |
|
|
|
| Středa, 19 srpen 2020 | ||||
Strana 1 z 2  Mustafa nás opravdu probudil brzy ráno a přinesl nám tradiční oblečení do pouště: pruhovaný chlamys a bílý přehoz přes hlavu. Podívala jsem se na Alaina a nemohla jsem zadržet smich... vypadal jako by ho právě pustili z kriminálu, ale já jsem asi taky nevypadala jinak. V kuchyni nám potom Zohra vytvořila z toho bílého šálu turban na hlavu a k snídani nám připravila "brik tunisiene" s tuňákem a harrisou.Mustafa přinesl každému hrnek čerstvě nadojeného velbloudího mléka a řekl, že s námi pojede také Kerim, jeho nejstarší syn. Kerim byl velmi štíhlý, starý asi jako Alain. Měl stejné rysy jako jeho otec, stejný úsměv, stejně pronikavé oči a za pár let bude mít i stejné vrásky od větru a žhavého slunce jako on. Velbloudi už čekali připraveni, já jsem dostala velbloudí slečnu jménem Maha, a Alain Asiu. Obě velbloudice měly u huby pěnu, páchlo jim z ní, cenily velké žluté zuby a frkaly na nás. Někde jsem slyšela, že je dobré navázat s velbloudem kontakt, tak jsem Mahu vzala kolem krku a říkala jí mazlivá česká slovíčka. Ještě jednou frkla a já jsem doufala, že to znamená, že proti mně v podstatě nic nemá. Pak nás Mustafa vybídl, abychom nasedí. Velbloud může nosit až 200 kilogramů na vzdálenost 25 — 30 km za den. Jsou pomalí, člověk jim stačí. Maha seděla na zemi, přehodila jsem tedy jednu nohu přes její hřbet a sedla si na ni. Mustafa řekl HUP… jooo hup – a já už málem letěla dopředu, jak se nečekaně zvedla na zadní nohy. Pak se naštěstí postavila i na přední a já už seděla normálně. Alain byl taky na svém velbloudů a v několika okamžicích se k nám přidali i oba beduíni. "Písek je bílý jak paže Daniely", vzpomněla jsem si na písničku, co mám rada... a zalitovala, že sebou nemám kytaru — ale jak bych ji vezla na velbloudu?  Během velice krátké doby jsem zjistila, proč se velbloudům říká koráby pouště. Jsou to mimochodníci, zvedají najednou obě levé nohy a pak zase obě pravé, takže se kolébají ze strany na stranu. Je to strašně monotónní a uspávající; tedy — kdybych se nebála, že spadnu. Sluníčko pálilo čím dál víc a když zafoukal sebeslabší větříček, měla jsem všude písek. Záviděla jsem velbloudům, že mají oči chráněné dlouhými řasami, kterými písek takřka nepronikne, a že dokážou zavřít nos. Byli jsme sice zahalení jak nejpravověrnější muslimské ženy, ale písek jsem stejně měla všude. Začala mně strašně bolet zada.. teda nejenom zada.. Vysoké duny byly jako vlny na moři, málem jsem z nich a velbloudího houpání dostávala mořskou nemoc... Kerim mne dojel a pokoušel se se mnou domlouvat svojí lámanou angličtinou. Připadal mi jako velice zvláštní kluk. Říkal, ze většina jeho kamarádů dává přednost životu ve městech, ale on by tam žít nemohl. Miluje poušť, klidný život a koně. "Velbloudi jsou strašně nudní, ale jestli tady budeš ve čtvrtek, tak něco uvidíš, budu závodit na koni", řekl mi "Myslíš dostihy?" "To taky, ale tak vubec..." To „vůbec“ se ukázalo jako něco, co mi připomínalo cirkusové kousky — jak se mi to snažil popsat... Po několika hodinách Mustafa zabočil do malého údolí, kde bylo pár křovisek, aby je velbloudí měli co okusovat a vyrazil ze sebe podivný zvuk něco jako pššššššš…. Maha padla na kolena a sedla si na zem. Já jsem se z ní sesunula dolů a nemohla jsem najednou udržet rovnováhu. Kerim, který už stál vedle, mne zachytil .... "Nejsi zvyklá, viď? Neboj, to časem přejde..." |
||||
| < Předch. | Další > |
|---|
