Po dlouhodobé anabázi s léčbou Mikyho herpesu v oku, přišel konečně čas jeho ročního očkování. Protože byl termín brzy ráno, prozíravě jsem nakoupila to nejlepší hovězí a nachystala přepravku ke dveřím, abychom všechno včas stihli. Zapomněla jsem, že Miky je chytrý po mně a dá si do souvislosti, že přepravka u dveří zákonitě představuje cestu na veterinu...

Připravena na tuto eventualitu jsem vzala kus hovězího a ještě v noční košili a pantoflích jsem skákala přes sousedův plot, abych ho čapla ze zálohy.

Miky docela rychle odhalil mou zákeřnou lest a začal kličkovat mezi záhony, a já s kusem hovězího pádila za ním. Přesvědčena, že ho do té přepravky dostanu včas, i kdybych k veterináři měla jet v noční košili, jsem zahodila nazouváky a pustila se do sprintu přes sousedovu zahrádku.

I tak bych svou už dávnou ztracenou reputaci čarodějnické podivínky z východní Evropy nezachránila.

Nakonec se mi Mikyho podařilo ulovit, a protože mi zbyla ještě necelá minuta na převlečení, sáhla jsem po prvním elegantním outfitu, který byl ve skříni po ruce. A tak, oblečená v tričku s Micky Mouse, v jeansových kraťasech z dob mé puberty a každou botou jinou, vyrazila jsem s pocitem vítězství na veterinu. Já sama potkat takto vyšňořenou budoucí čtyřicátnici na ulici, tak bych ji diskrétně podala vizitku mého psychiatra. Ale protože mí sousedi už dávno předpokládají, že mám o kolečko víc, nechávají mě být a jen se chápavě usmívají.

Celá uřícená, nedbaje obdivných a zvídavých pohledů na mou nedbalou eleganci, jsem dorazila do ordinace včas.

Paní doktorka Mikyho pochválila, jaký je to krásný kočka, také mu pochválila lesklý a hebký kožíšek. Miky ji jako projev vděčnosti za odměnu kousnul do ruky a paní doktorka mu za trest píchla jehlu do kožichu.

Abych si Mikyho doma udobřila, naservírovala jsem mu to nejlepší a nejdražší prémiové krmivo, jaké jsem v místním obchodě pro zvířata našla.

Miky se naštvaně prošel párkrát sem a tam kolem misky, varovně sekl ocasem a vyčítavě se na mě zahleděl s výrazem týrané kočky.

Na mou přednášku na téma: „Co by za to jiné hladové kočky v Africe daly,“ na mě vystrčil zadní část trávicího traktu, aby mi dal najevo, co si o mé přednášce myslí.

Když zjistil, že mé mateřské pudy kočičí mámy jen tak neoblomí, zaujal vyděračskou pozici hladové kočky, které minimálně týden nejedla.

To mě nakonec trošku oblomilo a přece jen jsem mu naservírovala zbytek toho hovězího, které jsem si původně chtěla udělat k obědu.

No nic, tak bude zase pohanka bez masa.

Co bych pro tu mou chlupatou roztomilou kouli neudělala.

A co vy a návštěva veteriny?

VERONIKA

Komentáře (5)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mamča Nedávno jsme byli na veterině s jedním z našich kocourů, Ronaldem (15). Výrazně zhubnul a nechutnalo mu ani to nejlepší jídlo. Napřed jsme mu ještě doma zkontrolovali zuby, ale všechny tesáky měl v pořádku. Na veterině mu paní doktorka zkontrolovala kožich, a zjistila, že je dehydrovaný. A tak po kontrole krevního obrazu dostal kocour infuzi na zavodnění, pak ještě nějakou injekci. Ale to už se fakt naštval a poprvé v životě mě citelně zdrápal. Odešli jsme lehčí o necelé 2 tisíce, a kocour se těší dobrému zdraví. Hned po návratu si označkoval celou zahradu - že "tady je to všechno moje", aby snad někdo nebyl na pochybách. (A to je už od časného mládí kastrát). srpen 14, 2020 06:22 ... : *deeres* Kdysi jsem tady o něm psala. Měla jsem před lety zrzouna Garfielda. Kolegyně si z chaty v křivoklátských lesích přitáhla samodruhou zdivočelou kočku a od ní měla dvě koťata. Tak dlouho do mne vandrovala, ať si vezmu alespoň jedno koťátko, až mne ukecala. Kočka jí nakonec i s druhým koťětem na chatě opět zdrhla a mně zůstala malá zrzavá hebounka a přítulná kočička. Alespoň to tak z počátku vypadalo. Netrvalo dlouho a z kočičky byl pěknej rabiját. V půl roce mně začala čůrat po bytě, tak si jí prohlížím a koukám...... ježíšmarjá, dyk ona má chudinka kýlu a proto tu moč neudrží. Vyprávím to v práci a další kolegyně, která byla venkovská se začala strašně smát a poučila mne, že to není kýla, také to není žádná kočička, ale pěknej kocour a značkuje si po bytě. Tak jsme šli na veterinu, tam už byl páníček s pěkně vystresovaným boxerem, který kvílel pod lavicí. Macinka, tak se Garfield původně jmenoval, vylítnul z tašky a tomu chudákovi boxerovi hned jednu vlepil. Netušil totiž, co ho čeká, z ordinace už nešel po svých, ale byl nesen v tašce a bez kulek. Vyrostl ve skoro desetikilového kocoura a něžná kočička z něj nikdy nebyla. Kdyby nám do bytu vlezl slon, tak i jemu by skočil na záda a snažil se ho ulovit. Jeho zuby a drápy, to byly šavle a meče. srpen 14, 2020 11:07 ... : d@niela noooooo, nechci ti do toho kecat, má drahá deeeeeres, ale pod názvem "šavle - meče" znám i něco jiného... srpen 14, 2020 12:05 ... : mamča *deeres* Taky jsem jednou strašila na veterině s naší kočkou Želvírou (16), že má asi kýlu. Paní doktorka se zasmála sojčím smíchem, a ujistila mě, že se o žádnou kýlu nejedná, že je to "kožní řasa" a že to je znak "skokanů". Že tam prostě má takové "tepláky", aby měla na ty skoky dost volné kůže. Mockrát jsme se o tom skokanovi přesvědčili, a už nikdy jsme naší strakaťuli na veterinu nedostali.:-) srpen 14, 2020 12:41 ... : *deeres* Šavle meče mohou být ledacoc. Třeba tohle:1/2 kg vepřového plecka 1 lžička mletého pepře 1 lžička worčestru 1 lžička kari1 lžička maggi 1 lžička vegety 1 lžička hořčice 1 lžička kečupu 2 lžíce solamylu 2 lžíce oleje 4 cibule nakrájené na měsíčky 2 žloutky a dostatečně česneku. Naložit a po nějaké hodince v chladu udělat na wok pánvi. Také to může být nápoj, zvaný též bramboračka, také vrtule, či táta s mámou - griotka s rumem, míchaná půl na půl. Po nezřízené konzumaci zůstává už jenom šavle a pěkný bolehlav. srpen 14, 2020 13:19

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment