Noc. Asi se mi něco zdálo. Jenže hlasité zvonění do mého snu nějak nezapadalo. Otravný zvonek mne tedy probudil, vyzváněl na celé kolo. Hodím na sebe košili a kalhoty, vklouznu do pantoflí a špehýrkou zírám za dveře. Dvě uniformy se chystaly zase dopřát zvonku další „eldorádo“. Raději otvírám dveře. Dle toho, jak se kluci v uniformě lekli, otevřel jsem nečekaně razantně.

 Honem nevěděli co dál, tak salutují. Představují se, ukazují placky a žádají mne, abych na sebe něco hodil a doprovodil je na služebnu.

Na mé „Proč?“ odpovídají, že mne očekávají pánové z kriminálky. Víc nevědí.

Nečekaná návštěva vyburcovala z postele i manželku. Zírá na mne, jak se oblékám, a s otázkou v očích sleduje policajty na prahu bytu. Pokrčím rameny a procedím mezi zuby: „Neboj, hned příjdu!“

Autem je to mžik a s otázkou na rtech vcházím do služebny.

Představili se jako nadporučík Vítek a kapitán Zíbal z kriminálky.

Zadržuji zívání, vyslechnu si důvod, proč jsem zde: „Máme podezření, že vaše chalupa byla terčem návštěvy vykradačů působících v Ústí a kolem.

Místní kolegové zadrželi podezřelé (ano, jsou prý z Ústí).

Šetření pokračuje, víc nevíme. Místní zavolají podrobnosti, a protože je zde možnost, že jsou členy námi sledované bandy vykrádačů, jedeme tam a vy, prosím, pojedete s náma, mrknete, zda se něco neztratilo.“

Brknu manželce: „Ahoj, nevím, kdy se vrátím, jedeme na chalupu. Ozvu se.“

Dovolili mi dát si cígo, zapálili si též.

Dokuřujeme a vyrážíme směr hory; ve mně je malá dušička.

Očekávám, co se z toho vyklube.

Cestou kriminalisté dostávají od místních zprávu, že dotyční opravdu jsou z Ústí, mají klíče a prý se nevloupali, chtěli prý zůstat jen na víkend…

Co to znamená? To se nám všem honí hlavama.

V chalupě nic na první pohled nechybí. Zámek u chalupy není poškozen, ale alarm se spustil. Pachatel neznal kód. Můj doprovod dostal informaci, abychom sešli do dolní restaurace. Kde jinde než u „Kulaté báby“by mohli někoho vyslechnout.

Seběhneme dolů, otevřeme dveře a - krve by se ve mně nedořezal.

Zírám a nevěřím vlastním očím.

Údajní lapkové jsou sousedi naší dcery. Potvrzuji jejich totožnost a s napětím poslouchám jejich vysvětlování: „Víš, s tvojí holkou jsme se domluvili, že vy ani oni, ani její bráška na chalupu nepojedete a tak nám na víkend půjčila klíč. Nojo, jenže nám neřekla kód a malér byl na světě.“

Výpověď potvrzuji, vše souhlasí. A půjčení klíče od chalupy bez našeho vědomí?

Jo, ale to si už vyřidím s dcerou osobně.

Případ se uzavřel jejich omluvou a mastnou pokutou od místních příslušníků.

Dohráno bude až v Ústí. Budou muset uhradit zbytečný výjezd ústeckých Sherlocků.

-doktor-

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment