|
Jak
tak na to teď z okna koukám, pámbu sundal ze své konve kropítko, a zalejvá nás
proudem. Takovéhle "deště" jsem byla zvyklá vídat jen v bláznivém New
Yorku, nebo na Floridě (možná, že to je i jinde, ale já jinde nebyla), kde
za pár minut je ze silnice řeka a nestíhající kanály střílejí vztlakem
kryty do výše. Fakt, nekecám - viděla jsem, jak u chodníku najednou do
výšky vystřelil kovový kryt kanálu, který nezvládl proud vody... No, a
teď na to koukám za oknem na pražském Jižním Městě...
Každopádně je to
lepší než ta třicítka v obýváku (pro Pepu: nemyslím pohlednou ženštinu
zvící třiceti jar, ale hnusné vedro). Sice si občas pustím klimatizaci,
ale to taky není ono. Ano, je to lepší, dá se při tom přeci jen něco
dělat, ale protože to zas nechci přehánět - a ani se to nemá - tak je to
stejně na bačkoru. Nejhorší je to ovšem v
nákupních centrech, kde klimatizace jede na plný koule, kde vám opocená
záda během nákupu mrznou, a po delší době tam strávené máte šanci být
docela fest nastydlí. Mám jednu kamarádku, která v podobných prostorách
pracuje. Hepčíííííííí 
Jo, ale k dalšímu bodu - tlaku. Tlak nás, pokud se nijak extra neprojevuje, vůbec nezajímá. Osobně
jsem dědičně majitelkou nízkého tlaku; když jsem se jako puberťačka či
žena-mladice někdy potřebovala ulejt, stačilo si sednout, dát na chvíli
hlavu trochu níž ke kolenům, a po chvíli rychle vstát. Vzápětí jsem coby mrtvola ležela na zemi... A už byla vypsaná neschopenka a recept na kapky na zvednutí tlaku. Vzhledem k tomu, že se to konalo v minulém století, tak si troufám to tady na sebe prásknout. :- ))) Můj tlak byl fakt "nizounký" - když jsem měla 100/50, tak to bylo u mne úplně normálka. Jenže, jak jde člověk do let, jak opustíme půvabnou koncovku -cet a uvízneme na dlouho v onom -sát, tak se i tlak změní. Takže beru nyní léky na tlak vysoký. Asi
ho nemám tak moc vysoký, jako někteří jiní; u mne je už hodně vysoký
tak 160/100, čehož jsem docílila snad dvakrát v životě, ale těch 140
-150/90 mám běžně. Problém
je, že ráno se mi motá hlava právě tím "vysokým", načež si vezmu
předepsané jedy, obléknu se a jdu s milovaným čoklem ven. A během
procházky se mi zase začne motat hlava. Nebýt vodítka, tak cestu šněruju jak ožrala. Někdy to jde, takže ušlapem potřebných pár kilometrů, jindy skončím sotva funící na nejbližší lavičce. Doma pak zjistím, že mám 105/60. Zatím to řeším jedním kafem za druhým... Jo, to je problém, který jsem chtěla řešit s tou paní doktorkou, ale... fakt se mi k ní už nechce.
 Závěrem - řemeslníci.
Moje velká hračka, předělávání bytu, se trochu zadrhla. Vymyslela jsem si - mimo jiné - "přepychovou" knihovnu. Tedy,
vlastně docela levnou, jen absolutně jinou, než je běžná. P.S. není to
ta na obrázku, tedy - ne přesně tahle, ale trochu podobná...
Bude po dvou třetinách jedné stěny v obýváku, tedy přes tři metry šíře, a cca dva metry do výše. Ale nebudou v ní jen běžné police - taky tam bude vložena jedna skřínka. Jedna dovnitř, jedna vedle.
A taky tam bude místo i na něco jiného. A každá police bude jinak široká... Já vím, blázinec... Hledala jsem a hledala, na pinterestu je podobných vymyšlenin plno. Takže
jsem si za pomoci jednoho nesmírně hodného kámoše rozpočet, jak to
nechat nařezat, nakonec nakreslila, rozpočítala, a nyní už to jen
objednat: tedy nechat nařezat, ohranit a dovézt. A pak sestavit... Problémem však jsou řemeslníci. Protože
s těmi se domluvíte, pokud nabídnete práci tak na týden po osmi
hodinách a čtyřech stovkách na hodinu. Na nějakou tu běžnou prkotinu
však čas nemají.. Osobně se jim nedivím, proč jezdit někam, kde bych byla jeden den?
A tak holt se budu snažit sama. Konečně - proč ne, teď už mám za sebou práci "truhláře" a ode dneška fušuju do práce lakýrníkům. Jediný problém vidím v tom, že budu potřebovat nějaké to vrrrrrtání do panelu. Ale počítám s tím, že na to snad uhranu synka...
d@niela
|
