 Za chvíli mi skočí čtyřicítka na hrb
(přesněji řečeno za dva roky a tři měsíce) a pořád jsem svobodná, bezdětná a až
na pár milostných dobrodružství, nezadaná. Nepovažuji se za škaredou, myslím
si, že ani hloupá moc nejsem. Jsem sice trošku načechraná, ale díky vhodně
zvolenému oblečení dokáži mnohé skrýt a make–up také udělá svoje. Své nároky
jsem už zredukovala. Nečekám prince na bílém koni. Úplně mi bude stačit
zachovalý kníže s ojetým autem.
Bohužel, v mém
věku jsou už ty lepší kusy rozebrány, a když náhodou někdo použitelný je k
mání, je v tom vždycky nějaký háček. V jednom ze svých mnoha záchvatů nostalgie
jsem si udělala drobnou rekapitulaci mými předchozími vztahy, abych si udělala
obrázek o tom, proč to nevyšlo.
Dušan - to byl Slovák. Mužný, svalnatý
a blonďatý kořen. Byl můj první a taky moje první opravdová láska se vším
všudy, která mě zasvětila skoro do všech sladkých tajemství, o kterých jsem si
do té doby četla pouze v učebnici biologie. Naše velká láska ovšem trvala pouze
do přerušení mého hymenu za zvuku písničky Anjel od Maduaru. Pak skončila a já
poznala utrpení nešťastné lásky a dopad bezedné naivity náctiletých. On měl
zářez a já přerušenou panenskou blánu.
Sergio Ramiréz (Mexičan), toho jsem
poznala, když jsem žila v Mexiku. Byla to láska jako z telenovely. Představte
si bohatého vzdělaného a krásného chlapa, který se zamiloval do chudé
Evropanky, ale rodina mu již zamluvila sňatek s někým jiným. Byla to nádherná láska,
jako z románu. On měl velký dům se služebnictvem, pocházel z velmi dobrých
rodinných poměrů. Já byla dcera horníka a průvodčí a bydlela jsem v levném
hotelu, kde jsem se živila polévkami z pytlíku. Moc jsme se milovali, ale naši
lásce nebylo přáno. On se oženil a já se vrátila do Česka. Po 16 letech si mě
našel na Linkedin, ale happyend nečekejte. Naše láska se smrskla na pár
zdvořilostních frází a pak už nic. Ale přesto na něj pořád ráda vzpomínám.
Giuseppe (Sicílie) – byl ve službách
italského námořnictva, jako navigátor. Vzhledem k jeho proporcím je mi dodnes
záhadou, jak se soukal do ponorky. Pro Giuseppeho jsem byla více méně panenkou
na hraní. Oblékal mě, kupoval mi líčidla, parfémy, vodil mě ke kadeřníkovi a
přetvářel mě k obrazu svému. Já byla mladá naivka a pár let po revoluci mít
oční stíny od Diora, nebo boty od Valentina, to bylo něco, jako vyhrát v
loterii. Když jsem trošku přibrala, tak mě za to peskoval, ale já si z toho moc
hlavu nedělala. V našem vztahu jsem byla já Ital víc, než on. Zjistila jsem, že
se nedávno oženil. Jeho paní je sice štíhlá, ale ani značkové svatební šaty
nezachránily to, že připomíná skákajícího obojživelníka. 
Joao Manuel (Portugalec) – to byla
láska s velkým L. Joao Manuel byl úžasný milenec, pozorný, hodný, milý, chytrý,
obětavý a chlap s velkým CH. Byl druholigovým fotbalistou ve Švýcarsku a žili
jsme spolu v jednom stařičkém dřevěném domku společně s jeho vousatou sestrou a
jejím nevousatým manželem. Jedli jsme každý den fazole s rýží a byli jsme velmi
šťastní. Když se mi svěřil se svým záměrem oženit se se mnou a mít jako správný
katolík hodně dětí, dostala jsem strach a utekla jsem mu. Dodnes toho velmi
lituji. Pět let na mě čekal, než poznal Shrekovu Fionu po zakletí a tu si taky
vzal. Budiž Joaovi ke cti, že nikdy nebyl povrchní a věřím, že jeho současná
partnerka je mu dobrou ženou a manželkou.
William (Anglie) – byl anglický
aristokrat, nepřímý příbuzný královské rodiny. Krásný, vzdělaný a inteligentní.
Taky milovník swingers, bisexuál a hazardér. Nic pro mě, která má panický
strach ze sexuálně přenosných chorob a při sexu jí úplně stačí jen jeden
partner a to opačného pohlaví.
Florin (Srbsko) - prvoligový
fotbalista. Nepil, nekouřil, byl vegetarián. Krásný chlap s dokonalým tělem. Co
mu ovšem Bůh přidal na vzhledu, to mu ubral na mozku. Vadilo mu, že jeho
přítelkyně (já) pije pivo, ale nevadilo mu, že jeho bývalá přítelkyně, se
kterou sdílel společnou domácnost, se živí jako striptérka a nechává se
ohrabávat od cizích chlapů.
Francesco (Italo – Švýcar) –
metrosexuální narcis, natolik zahleděný do sebe, že si ani nevšiml, že jsem se
s ním rozešla.
Daniel (Švýcar) – to byla opět velká
láska s velkým L. Opravdový princ z pohádek. Zažili jsme spolu toho spoustu.
Byl akční, trpělivý, uměl naslouchat, plnil přání na počkání a zázraky do tří
dnů. Když moje matka těžce onemocněla, jel hned po práci v noci 12 hodin za
mnou do Česka, aby mě psychicky podpořil a překvapil v posteli květinami. Muž,
jakého by si každá žena přála. Bohužel jen do té doby, než jsem přišla domů, v
ložnici byla jiná paní a drahý mi mezi dveřmi oznámil, že už s ním nebydlím a
já se stala z minuty na minutu bezdomovcem. Abych pravdu řekla, dodnes nevím,
co se vlastně stalo a proč se tak zachoval. Je to už pár let a pořád mě to
strašně bolí. No, ale našla jsem si záplatu.
D. (Švýcar) – prezident soudní komory,
soudce odvolacího soudu a vojenského soudu. Zachovalý pán, inteligentní,
pozorný, dalo by se říct, že ideální partner. Jedinou chybou na našem vztahu je
jeho manželka.
A tak jsem došla
k závěru, že nejsem single, protože mě nikdo nechce, ale proto, že si mě každý
nezaslouží.
VERONIKA
|
