O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 1.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 2.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 3.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 5.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 6.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 7.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 9.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 10.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 11.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 12.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 13.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 14.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 15.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 16.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 17.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 18.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 19.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 20.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 21.
- VÁNOČNÍ VZPOMÍNKY YUKONSKÉ ALENKY
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 4. |
|
|
|
| Čtvrtek, 25 červen 2020 | ||||||
Strana 2 z 2
Navečer, když jsem se vracívala do Bardo, slyšela jsem za sebou kroky. Bála jsem se otočit, snažila jsem se dělat, že o ničem nevím. Někdy to vyšlo, někdy jsem měla problém se dostat od pronásledovatele pryč.
Pamatuji se, že jednou jsem utíkala před nějakým chlapem a z boční uličky vyběhl patrně jeho kamarád a postavil se proti mně. Měla jsem děsné štěstí, že mne zaslechli moji spolubydící z university.
Pak jsem se už bála chodit ven, ale zůstávat doma se mi taky nechtělo, snažila jsem se ale se vracet před osmou hodinou večer a pokud možno v doprovodu více lidí.
Dny se krátily. Zbývaly poslední dva a já jsem pořád nevěděla, kam půjdu. Předposlední den odpoledne jsem si zajela vláčkem do Carthaga. Dneska už tenhle vláček bohužel nahradilo metro a Tunisani jsou hrdí, že mají jedno ze dvou meter v celé Africe (druhé je v Káhiře); je to takové minimetro, má jenom 32 kilometrů a jezdí po povrchu, stejně jako dřív vláček.
Nemám ráda změny a tak mne to hodně zklamalo.
Vystoupila jsem tedy na zastávce Amilcar, tam byly nádherné pláže, horký písek, více turistů než Arabů, prostě nádhera — jenže tentokrát se zdálo, že Arabové převažují, za chvilku už se jich kolem mne motalo víc než mi bylo milé.
Neměla jsem sebemenší náladu na nikoho, měla jsem strach z následujících dnů. Tak jsem raději přes sebe přehodila šaty a poodešla do blízkého baru, kde jsem si poručila ledovou coca colu.
V baru bylo nádherně chladivě a příjemně proti výhni venku.
V tom okamžiku u mne stál nějakej starší Arab, ruce plné prstenů, nabízel mi cigarety, a snažil se mi vnutit koňak. Vůbec jsem mu nerozuměla a tak jsem jenom vrtěla hlavou že nechci... a zoufale jsem se rozhlížela kolem sebe, jestli tam není někdo, kdo by mne od tohoto nepříjemného člověka vysvobodil.
U stolku hned naproti jsem zaregistrovala několik mladých kluků, na první pohled Evropanů. Zachytila jsem pohled jednoho z nich, zdálo se mi, že už dlouho sleduje celou situaci. Měl dlouhé světle hnědé vlasy na ramena a bílé triko s rozhalenkou.
Když jsem vstala od stolu, v podstatě bez naděje, že se Araba zbavím, protože mi bylo jasný, že se mně bude držet jako klíště, mladík vstal taky a šel mi naproti. Pohlédly na mne ty nejměkčí hnědé oči a tichý hlas mi řekl francouzsky: "Jmenuji se Alain“.
Alena, Yukon
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
