O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 1.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 2.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 4.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 5.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 6.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 7.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 9.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 10.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 11.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 12.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 13.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 14.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 15.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 16.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 17.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 18.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 19.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 20.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 21.
- VÁNOČNÍ VZPOMÍNKY YUKONSKÉ ALENKY
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 3. |
|
|
|
| Pondělí, 22 červen 2020 | ||||
Strana 2 z 2
Zastavila jsem se v jedné malé kavárničce, kde byly stolky venku a u jednoho jsem si sedla. Už jsem byla dost unavená, sluníčka na mne bylo přece jenom někdy moc. Už předtím jsem si všimla jednoho mladého zmrzačeného chlapce, dokonce jsem mu dala jednou nebo dvakrát almužnu. Nemohl chodit, měl zkroucené nohy pod sebou a posunoval se na rukou po zemi. Otočila jsem se, a srdce se mi málem zastavilo. Připlazil se za mojí židli a snažil se mi sundat kabelku!
V poslední chvíli jsem ho chytila za ruku a vyrvala mu jí. Pak jsem se ještě další hodinu třásla hrůzou, co by bylo, kdyby se mu býval lup podařil? Akcident nezůstal nepovšimnut, a hoch byl okamžitě vyhozen. Na tohle jsou Tunisani dost choulostiví, turismus je jedna z věcí, ze které Tunis žije. (Později, když už jsem uměla trochu arabsky a někdo mne na ulici pronásledoval, otočila jsem se, šla proti němu a řekla mu v arabštině: "Chceš problém s policií?" Každý zmizel jak stin.)
Peníze....možná nejsou důležité, ale když člověk neví, kde bude zítra spát nebo co bude zítra jíst, stávají se nesmírně důležitými a člověk není schopen myslet na nic jiného.
Často jsem se zastavovala v katolickém kostele na náměstí, byl tam stín, klid... a i když jsem nebyla nábožná, nejednou jsem se obracela k Bohu — aby mi pomohl, poradil, co dal? Ještě stále mne děsil ten kluk za mojí židli, kdyby se mu bývalá krádež povedla, byla bych ztracena...sama a bez peněz, v téhle zemi?
Zastavila jsem se za Saidou na emigráku. Docela jsme se už skamarádily. "Aleno, máš přijít na švýcarskou ambasádu. Prý ti otec poslal nějaké peníze."
Nemohla jsem jinak než věřit, že mi pomohl sám Bůh, i když teda těch peněz moc nebylo.
Můj konzul se opět děsil a říkal, že je to ostuda, poslat mi pouhých 200 švýcarských franků, když mu výslovně řekli, v jaké jsem situaci. Celá ambasáda mu přizvukovala.
Ale já jsem byla ráda, že jsem dostala aspoň něco. Mám čím zaplatit hotel. A stejně už se brzo budu muset odstěhovat. Prázdniny za chvilku končí a studenti se začnou stěhovat zpátky na koleje.
Kam půjdu já?
Alena, Yukon
|
||||
| < Předch. | Další > |
|---|
