O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 1.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 3.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 4.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 5.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 6.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 7.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 9.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 10.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 11.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 12.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 13.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 14.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 15.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 16.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 17.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 18.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 19.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 20.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 21.
- VÁNOČNÍ VZPOMÍNKY YUKONSKÉ ALENKY
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 2. |
|
|
|
| Čtvrtek, 18 červen 2020 | ||||||
Strana 2 z 2
V duchu jsem přemýšlela o tom pro mne cizím člověku, který mne zplodil, dál mi svoje geny a odešel, aniž by mne kdy vůbec poznal. Za pár dní se to všechno změní... Příští týden už budu ve Švýcarsku.
Podle popisu cesty švýcarského konzula jsem našla universitu v Bardo. Ubytování bylo opravdu na arabské poměry docela ucházející, i když jsem si nemohla pořád zvyknout na ty díry v zemi místo záchodu. Ale tady to kolem těch děr bylo pečlivě umyto a záchody byly splachovací. Když jsem si vzpomněla na rumunské díry do země, které navíc měly výborný tah, a použité papírky proto volně létaly, kam se jim zachtělo, musela jsem si přiznat, že tyhle záchody jsou opravdu snesitelnější, i když pořád arabské....
Dole v přízemí byla jídelna, ve které vařili normální arabská jídla, která mi rozhodně nevadila. Rychlé jsem si zvyklá na couscous i na comuniu i na divné tenké párky, kterým Arabové říkali "mergez". Druhý den jsem šla zase na konzulát, ale konzul mi s politováním sdělil, že otec je na dovolené někde na Kanárských ostrovech, a vrátí se asi za týden. Věděla jsem, že má ve Švýcarsku cestovní kancelář, tak jsem se ani nepodivila.
Můj jediný problém byl stesk. Strašně se mi stýskalo, a bylo zajímavé, že ne tolik po ostatních lidech, ale po mé rodině. Chyběla mi hlavně maminka. Seděla jsem v té obrovské hale, které se říkalo jídelna, s klavírem v rohu, a cítila jsem se děsně sama na světě. Nedokázala jsem se s nikým domluvit, všichni mluvili arabsky či francouzsky a já ani jednu z těch řeči neznala.
Asi třetí den se se mnou snažili dát do řeči tři kluci, kteří se trošku domluvili anglicky. Byli z Alžíru a byli velice milí. Nechápali, jak je možné, že jsem tady sama, že tady nemám rodinu. Arabské rodiny jsou velice pevně semknuté dohromady a ztratit ji, by byla pro arabského kluka nemyslitelná pohroma. Přijali mne okamžitě mezi sebe a já se cítila o něco lip, ale netrpělivě jsem očekávala, až se vrátí otec z dovolené.
Za necelý týden jsem šla znovu na ambasádu. Přivítal mne zasmušilý konzul. "Podařilo se nám sehnat vašeho otce. Bohužel, odmítl podepsat papír, že se o vás pro první dobu postará. Nemůžeme nic dělat. Jsme z toho sami šokováni, jste přece jeho dcera! Dáme mu alespoň vědět, že jste tady bez prostředků, aby vám aspoň poslal peníze, než se rozhodnete co dál. Zatím bych vám poradil, abyste zašla na emigrační úřad a potom na United Nation. Uvidíme, co se bude dít dál...“
Bylo mi hrozně. Najednou se mi zhroutily všechny plány, nevěděla jsem, co dělat dál. Emigrační úřad byl ve stejně budově jako United nation. V emigračním seděla za stolem mladá Arabka, mluvila anglicky a tak jsme se bez problémů domluvily. Její šéf tu je jenom v úterý a pátek, takže musím přijít znovu. Je doktor a pracuje v nemocnici a emigrák má jenom jako vedlejšák.
Na United Nation mne tedy zaregistrovali jako emigranta. Hodně smutně se mi vracelo ten den zpátky do Bardo.
Moji známí Alžířani na mne čekali, a když jsem jim řekla, co se stalo, nechtěli tomu ani věřit. Nedalo se nic dělat. Bylo by sice hezké, kdyby to všechno šlo lehce, ale nezlomí mne, že to tak nejde.
V mysli se mi vynořila báseň Rudyarda Kiplinga:
"Když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vrátit k východisku a nezavzdychat nad horem svých ztrát…“
Alena, Yukon
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
