No, a nalila si do ní vonné esence, a rozestavěla na její okraj svícínky,- a zapálila svíčky, a nalila si suchý Martini ... a hup tam.

No jo. Jenže znáte to. Půl hodiny čekáte, než se to napustí, u toho něco vypijete a když si tam konečně vlezete... no zkrátka princezna zjistila, že se jí chce čůrat.

Nejdřív to vypadalo, že to vydrží, ale komu se chce mačkat čůrání v horký vaně?

Aha? Nikomu.

A komu se chce z ní ven a jít na záchod? Nikomu.

Nechtělo se ani princezně.

Chvilku dumala, co jako s tím.

Až jí napadlo...ale... fuj.

Zastyděla se. Není ti pět, aby sis čůrala do vany. Tak dumala dál.

Koukala kolem sebe až jí zrak padnul na takový jako větší, no vlastně dost velký obal na svíčku.

Nádhernej. Stylovej. Z výletu na Křivoklát.

Jako věděla, že tohle by princezny asi dělat neměly, ale koneců konců, princ veškerej žádnej, nikdo nikde.... vzala svícínek a vyčurala se do něj, jako že to po koupeli vyleje.

No jo jenže.

Po koupeli byla tak zrelaxovaná, že usnula jako kolegyně šípková.

A nevzpomněla si ani druhý den a pak si zabalila kufříček a odjela na výlet.

Na týden.

Když se vrátila a otevřela dveře svých komnat, porazil jí děsnej puch.

Chodila, čichala. Nic nenašla.

Nejhorší to bylo v koupelně a jako kolem vany.

Tak povolala královského opraváře odpadních rour. Opravář přišel, zavětřil a pravil: Smrdí to jako močůvka.

To bude odpad a nasypal do něj takový množství kouzelnýho prášku, že by to zabilo kolonii krys i s Landou a nechal to působit přes noc. Nic. Smrad by se byl býval dal krájet.

I povolala opraváře znovu.

Tentokrát se šroubovákem a hákama a započalo velké čištění vznešeného odpadu.

Vana se rozebrala.

Dalo to fušku, našly se tam zajímavý věci, ale smrad se z komnat ne a ne vzdálit.

Princezna byla zoufalá. Smrad mi nedělá dobře na pleť a kromě toho mi začínají slzet oči, pomyslela si smutně, usadila se na okraj vany a začala přemýšlet, na který zámek se přestěhuje.

No a pak jí to došlo.

Otočila se, uviděla svícínek a.. kdyby to byla pohádka, pokračovala by asi nějak takhle: Otočila se, uviděla svícínek a hrůzou zkameněla.

Dodnes tam pořád sedí na tý vaně, celá kamenná a kolem ní jde provázek a na něm je cedulka s nápisem "Líná princezna" a nějaký poučení pro děti, který se tam jezděj dívat v rámci školních výletů. :-)))

Jenže je to bohužel pravda. Takže to musela chudák holka zlikvidovat sama. Svícínek byl... no za ten týden se z toho stalo.. muselo se to celý vyhodit.

Druhý den volal opravář, že co ten smrad.

Dobrý, řekla princezna, jakoby se nikdy do svícínku nevyčůrala (synonymum k "jako by se nechumelilo"). Spravil jste to. Královsky se mu odměnila, nechala popravit všechny komorný, který by mohly promluvit, a slíbila si, že TOHLE nikomu nikdy neřekne.

A pak to napsala na blog. A celý království se smálo, až se za břicha popadalo.

Poučení: Než vlezete do vany, vždycky se nejdřív vyčůrejte, i když se vám nechce.

Dobrou noc a odpusťe mi, že jsem líná a ještě ke všemu čuně.

Vaše princezna, která už se vůbec nediví, že žádnej princ nemá zájem o její ruku a smradlavý království.

L. Y. A.

NEOHROŽENÁ ŽENA