O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 2.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 3.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 4.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 5.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 6.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 7.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 9.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 10.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 11.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 12.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 13.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 14.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 15.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 16.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 17.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 18.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 19.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 20.
- ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 21.
- VÁNOČNÍ VZPOMÍNKY YUKONSKÉ ALENKY
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 1. |
|
|
|
| Úterý, 16 červen 2020 | ||||||
Strana 2 z 2
A stal se zázrak. S cestovkou mne tam pustili skoro bezproblémově, jen s dvěma pohovory, které je patrně přesvědčily a uklidnily.
Odjížděla jsem v den, kdy ON se vracel. To víte, poplakala jsem si, ale něco se ve mně zlomilo a já věděla, že tohle už dál nechci. Nikdy už nechci jen čekat - čekat, až si urve pár minut pro mne, mít pocit, že se mi hroutí celý svět To když musel někam s manželkou, a neřekl mi to včas. Věděla jsem, že teď je to prostě tomuhle konec, že už nebudu na něj čekat ani se trápit, že tahle etapa mého života se zavřela.
Zbylý čas jsem strávila tím, že jsem prodala půlku domu otčímovi, vrátila knížky do knihovny, prostudovala kdejakou knížku o Tunise - aniž bych se dozvěděla sebemenší odpověď na moji otázku: "Jaké je politické zřízení v Tunise?“
Máma určitě věděla, že odjíždím navždycky, a pamatuju se na její slova: "Kdybych věřila, že se to tady někdy změní, tak té budu prosit, abys zůstala. Ale tady se to nezmění nikdy a tak ti říkám, běž!" Ubohá máma, netušila, že než se mi podaří dostat zpátky, že už bude půl roku mrtvá.... ale komunisti že zmizí ještě o rok předtím....
Ale zpátky, do dnů mého odjezdu. Jela jsem do Prahy na letadlo. Prahu jako Brňačka moc neznám, ale najednou jsem vnímala všechno daleko ostřeji, protože jsem si uvědomovala, že patrně už tuhle zemi nikdy neuvidím.
A pak jsem přiletěla do Tuniska. Tunisko, země slunce jak se píše v pamfletech. Byla to hezká dovolená, přijeli jsme do Monastiru, s několika dalšími holkami jsem chodily tančit, bavily jsme se s místními kluky, prostě byla jsem najednou nádherně volná. Ocitla jsem se v docela jiném světě a nějak jsem nechápala ten předešlý rok.
Skamarádila jsem se s jedním Tunisanem, studoval medicínu a byl to moc příjemnej parťák. Z té doby si asi nejvíc pamatuju, že zrovna na všech diskotékách letěla písnička: "Don't cry for me Argentina“. Ještě si vzpomínám, že jsem při té písničce nemohla nikdy nebrečet. Ještě jsem byla teprve na dovolené, ale už se mi tolik stýskalo.
Předposlední den jsme odjeli do Tunisu do hotelu a další den pro nás přijel autobus, aby nás odvezl na letiště. Někdy v našem životě přicházejí křižovatky a já jsem právě stála na jedné ze svých nejdůležitějších. Nikdo nevěděl, že já s nimi nepoletím. Ještě dodnes si pamatuju, jak jsem stala za závěsem a dívala se na můj autobus, jak zavírá dveře.
Zavíral je tak pomalu, tak strašně pomalu, ještě byl stále čas vyběhnout a říct: "Počkejte, mě jste tady zapomněli!", a všechno by se vrátilo do starých kolejí, do bezpečí....
Ale já jsem to neudělala a tak se autobus zavřel a já už jen sledovala, jak odjíždí. A nebylo co řešit.
Byla jsem sama, v neznámém městě, kde snědí lidé mluvili neznámou řeči a bylo mi dvacet let. Alena, Yukon
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
