Před několika dny jsem se nechala přemluvit mou sousedkou - i přes nepřízeň počasí - k procházce kolem jezera. Staré anglické přísloví říká, že „Není špatného počasí, pouze špatné oblečení.“ Touto radou jsem se tedy řídila a oblékla jsem se přiměřeně. Tak jsme cupitaly kolem jezera, a i přes prudký déšť jsme nežehraly nad rozhodnutím procházet se bezmála dvanáct kilometrů v takovém nečase.

Postupem doby jsem měla značně mokro v nepromokavých botách a ani nepromokavá bunda se netvářila suše.

V nejnevhodnější chvíli, a v době, kdy byl déšť nejsilnější, mě příroda notným píchnutím do břicha vyzvala, abych okamžitě zanechala v nejbližším lesíku stopu své DNA. Vyzbrojená pouze švýcarským nožem a vlhčenými ubrousky (uvědomujete si ten paradox) jsem se uchýlila do velmi řídkého lesíka, kde rostla sotva metrová tráva, abych tělu vyhověla.

Stáhla jsem si kalhoty a čapla si do polo sedu, abych lesní trávu oblažila svým genetickým materiálem. Za maličkou chvíli jsem ucítila pohyb v místech, která za normálních okolností ukazuji pouze svému ženskému lékaři, popřípadě proktologovi. Hlavou mi proběhlo, že jsem snad potratila, ale pak jsem si uvědomila, že poslední koitus jsem absolvovala před korunovací královny Alžběty II.!

Sice nesu jisté známky svátosti, ale slávu Panenky Marie jsem ještě nepřekonala. Strčila jsem si tedy hlavu mezi nohy, načež jsem zjistila, že jakási zbloudilá žabka si spletla má nejstřeženější místa s dírou v pařezu a chtěla je pečlivě prozkoumat.

Úlekem můj dlouho zkoušený svěrač povolil a nebohou žabku znesvětil; ta, zaskočená přívalem teplého deště, ztratila orientaci a začala se podhrabávat do Austrálie.

Po vykonání potřeby jsem se opatrně očistila, i když největší část hygieny obstarala mokrá tráva, a vrátila se na cestu, kterou jsem předtím opustila.

Zbytek už se mi šlo báječně, i když celým mokrým krokem. Těch posledních šest km jsme v podstatě uběhly a ještě doma pod horkou sprchou jsem se bavila nad nevšedním lesním zážitkem.

Máte také nějaké „veselé příhody s vyměšováním“?

Komentáře (13)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Iris nechci se dotknout Veroniky, ať je to kdokoliv. Ale tahle veselá příhoda mi připadá nechutná, i když úplně suchar nejsem. Možná s věkem ztrácím humor, co se dá dělat. květen 11, 2020 13:25 ... : kyttka Iris, neboj, neztrácíš. Asi nejdůležitější při této činnosti v přírodě je nenach**t si do bot. Vždycky jsem záviděla pánům, že to mají mnohem jednodušší. květen 11, 2020 17:23 ... : Veronika V. Iris: Mně třeba přijde dost nechutný porod a všechno to kolem. Tlačení, kdy leze ven všechno možné, nastříhávání atd.. Přesto to všechny ženy popisují jako ten nejkrásnější zážitek a všichni se tetelí nad placentou a těmi věcmi kolem. Přesto je to přirozený proces, stejně, jako vyměšování. A ano, i holky prdí a občas musí na záchod. Kde začíná a končí hranice humoru, to záleží samozřejmě na každém. Nemůžu se zavděčit všem květen 11, 2020 18:36 ... : *deeres* Nebylo mně ani dvacet a v Domě módy na Václaváku jsem si koupila módní overal. Černý z pleteniny, nohavice do zvonu, s rolákem, dlouhý rukáv a vepředu na dlouhý zip. Přes to se nosil pásek pod boky, já měla černý z lesklé krešlakové kůže, s velikánskou zlatou sponou. Velká móda v sedmdesátých letech a já frajerka, takto oblečena vyrazila na rande na 1.máje. Nejdříve k Matěji, pak dolů do Tiché Šárky o odtud, že dojdeme až ke Džbánu. Veškerá líbací romantika vzala za své, už když jsme po schodech sešli od kostela dolů do údolí a mně se strašně chtělo čůrat. Na akci zaběhnout rychle někam do křoví, je overal jak dělaný, prostě si ho musíte celý svlíknout. Vyřešila jsem to jednoduše, skočila jsem bez vysvětlení na první zastávce do autobusu a místo rande jela domů. květen 11, 2020 19:35 ... : Iris Deeres, musela jsi být kočka, přesně ten model vidím. No, s čůráním se u overalů skutečně nepočítá, majitelka musí mít buď "držák", nebo se z overalu svléknout dříve, než je skoro pozdě. Závěr Tvého vyprávění mi připadá vtipný a navíc jsi tehdy mohla vypadat v očích toho chlapíka jako tajuplná a těžko dostupná kráska. Jestli to teda pokračovalo květen 11, 2020 19:45 ... : Iris Kyttko - jo, tohle jsem klukům vždycky normálně záviděla. květen 11, 2020 19:47 ... : *deeres* Iris, vysvětlení se chlapec nikdy nedočkal. Bydlela jsem ještě doma a tak jsem se pak nechávala zapírat do telefonu. Vtipné bylo, že já, moje máma i ségra jsme měly úplně stejný hlas a volající si nás běžně pletli. Když jsem nedopatřením zvedla telefon já, tak jsem tvrdila, že nejsem doma. S tím klukem jsme se znali krátce z plavečáku v Podolí a já tam pak přestala chodit, abych ho nepotkala. A taková to mohlo bejt krásná a velká láska a ten overal mně to úplně podělal. A stejně jsem si nedala pokoj, já si dokonce někdy v té době koupila i takové pyžamko, teda pyžamko, ona to byla spíš kalhotková košilka, krásná, vepředu dokonce na knoflíčky. Tak ta po prvním použití už potom bydlela pouze ve skříni. To se po ránu nedalo stihnout včas květen 11, 2020 22:11 ... : Iris Deeres - přesně to jsem si myslela, zlomilas mu srdce, bobečkovi. Dodnes neví, co udělal špatně. Zase ale kdyby to bylo silnější, stálo by za to i odběhnout do křoví a ten čený model si zničit Existovalo spodní prádlo - nevím, jestli na denní nošení nebo na spaní, které bylo takové jako overal z bombarďákoviny, ale dole to bylo přizpůsobené....no na různé věci. Mělo to velmi zvláštní název, můžu se zeptat svojí maminky, ale možná budeš vědět? květen 12, 2020 11:30 ... : *deeres* Asi myslíš "jégrovky"? Původně vlněná kombinéza (overall), nosili prospektoři i cowboyové během 19.století. Sloužilo to zároveň jako spodní prádlo i noční úbor ještě i začátkem 20.století. U nás se tomu říkalo lidově jégrovky (nebo ještě lépe podvlíkačky), asi proto, že to nosili v zimě do lesa myslivci a hajní. Myslivec německy - Jäger. Postupně došlo k rozdělení horní a dolní části a také už se to většinou nedělalo z vlny, ale z bavlny. Původní kombinézové provedení jako domácí, nebo noční úbor se dá koupit i dnes, dokonce i pro ženy. A nemusí se to celé svlíkat, když je to narychlo. Tohle video je pastva pro dámský zrak: https://www.youtube.com/watch?v=P-lFrs8UwEs květen 12, 2020 12:49 ... : doktor Drahá děvčata děkuji za docela poučné počteníčko ( u Veroniky trochu odvážně psané ).A docela si cením,že jsem kluk i když mne táhne na osmdesátku. Tak díky,pobavil jsem se.Přeji hezké odpoledne, bylo mi hezky - obešlo se to bez politiky. DĚKUJI. květen 12, 2020 12:50 ... : Iris Jasně, že jégrovky, díky. Pastva pro dámský zrak je opravdu pastva pro dámský zrak květen 12, 2020 13:20 ... : Milene Tomu celýmu spodnímu obleku se taky říká "ribano. Alespoň to říkali hokejisti, tady tomu spodnímu prádlu vcelku. květen 15, 2020 11:32 ... : Iris Milene - máš pravdu, ribano. Já jsem si tak v duchu říkala, že to tehdy znělo poněkud cizokrajněji mému tehdy dětskému uchu, ale jégrovky také existovaly, tak jsem se spletla. No jo,Ribano, já v tom ještě i spala, nevím po kom, ale měli jsme to doma. Dobře se v tom marodilo. květen 15, 2020 13:57

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment