Okoronavirovaného nevím, ve vsi určitě nikdo není, to by se rozneslo rychlostí blesku, tak velká vesnice zas nejsme. Co vím, je to, že máme ve vsi a přilehlém okolí 109 práskačů. Jedna brigáda na koupališti, jedno štěně G10, a pár chlapů, co to takhle dělají každý rok, aby se ty naše spojené dvě vsi mohly v létě osvěžit. A STODEVĚT telefonátů místostarostovi. Je to ještě starost o zdraví, nebo už závist, že si tam parta chlapů za plotem při práci dovolí pít čepované? Navíc lidé, kteří jsou víceméně v kontaktu i jinak, ať už pracovně nebo jsou zkrátka rodina.
Za těch 11 let tady, jsem si zvykla, že jen máloco se tu utají. Pokud tedy nežijete za vysokou zdí a to mě nikdy moc nebavilo. Každý rok se u nás v ulici dělají májky. Tradice od toho prvního jara, kdy jsme tu bydleli půl roku a společně jsme snášeli hodně velké nepohodlí. Čtyři rodiny. Trochu se to tu za tu dobu rozrostlo, někdo už není, něco dětí přibylo. Ale májky byly. Někdy nás u ohně u nás před domem sedělo i 30. Tahle debilní situace, která tu dneska je, rozdělila i tuhle naši soudržnost. A bylo na tom krásně vidět, jak fungují tradice. U ohně jsme seděli v té původní čtyřrodinné sestavě. A mělo to kouzlo a poetiku těch začátků tady, kdy jsme se sem v průběhu října všichni nastěhovali a neměli plyn a teplou vodu a sprchovat jsme se chodili na etapy do budky stavebních dělníků a vozili si nákupy a děti ze škol a tak bych mohla pokračovat. A myslím, že pod tou třešní, kterou vlastnoručně zasadila báječná sousedka Markéta hned to první jaro s už docela rostoucím bříškem, jsme se prvního docela hezky vzájemně promořili.
Kamarád v Plzni dělá u MP, někde na dispečinku zvedá telefony a koordinuje městské hlídky. Ten říká, že jsou lidi schopní za normálního provozu volat kvůli neskutečným p...vinám, ale teď že je unikát. A oni musí vyslechnout a musí být milí a zdvořilí.
A co je to ta domácí ponorka?

Tak tady u nás, v krušnohorských kopcích, jsem měl roušku hned zpočátku snad jen jednou. To když jsem šel na svou pravidelnou dlouhou procházku a nevěděl jsem, jestli se těch 10 km budu vracet busem.
Jinak si ji samozřejmě nasazuji až dole, ve městě, než vystoupím z auta a jdu na nákup. Poté si ji hned stahuji pod bradu, protože se mi v ní zamlžují brýle a ty rady, jako pěna na holení, to pomáhá jen krátce. Asi moc funím...
Po vrácení košíku si desinfikuji ruce přímo v marketu i když ho tlačím přes pytlík a pak ještě jednou v autě, než sáhnu na volant. Taková hygiena jsem nikdy nebýval. Manželku nechávám raději na zahradě, abychom eliminovali případnou nákazu. Trochu mi vadí, že nemohu na točené, ale o to více se zásobuji pivčem v plechovkách či lahvích.
Jinak tady v horách nosí roušky jen víkendoví lufťáci, kteří jdou na procházku, což hodnotím kladně. Se sousedy se tu bavíme normálně, bez roušek, přes plot a na procházky chodím také bez roušek. Takový klid už tu dlouho nebyl. Žádný provoz ze strany Němců, žádné řvaní a hulákání jejich společných turistických a pivních výprav.

O nakaženém nevím a roušku sundavám jen v kruhu rodiny doma i na zahradě.Voda,mýdlo a dezinfekce nyní patří k životu.Na chalupě jsem už dlouho nebyl.Škoda bude tam nyní nádherně.

V Praze roušky, roušky. I když jsme vozili bordel do přistaveného kontejneru, tak všichni chodili s rouškou. Ale pokud jsme v přírodě, třeba v Šárce, dnes v Tichým údolí, tak používáme nákrčák. A natahujeme ho, jen když se někdo blíží. Dělá to tak většina. Se sousedy taky povídáme bez roušek. Čarodejnice jsme měli soukromé na poli a pár kamarádů. Napočítali jsme asi 7 ohňů. Tak různě nás chodili sousedi pozdravit a většinou přišli s rouškou. Hospoda na točené u nás funguje. Vydává se pivo z okénka do plastu. Je tam velký pozemek a stoly jsou rozprostřené, tak 5 m od sebe. Zavírá se v 8 hodin.