Ve španělských kulturách den začíná až v noci, jenže na Kanárech zdechl pes.
Pro turisty je samozřejmě zábava zajištěna, ale pro nás „domácí“ bylo těžké se někde pobavit a za zábavou jsme museli často jezdit do hlavního města.

Další nevýhodou, kterou s sebou ostrovní život nese, je to, že potkáváte pořád ty stejné lidi. To samozřejmě upírá možnost navázat nějaký milostný vztah, neboť místní potenciální ženichové jsou už často rozebraní, nebo si je uzmou turistky, minimálně do doby, než přijede další turnus.

I přesto se mi podařilo navázat kontakt s jedním německým barmanem z vedlejšího hotelu. Protože ovládám několik jazyků, najdu řeč skoro s každým a jazyková bariéra pro mě není žádný problém.
Germánskému mladíkovi jsem se asi také zalíbila, proto mě jednoho krásného dne pozval k sobě domů, abychom spolu strávili pěkný večer.

Já navrhnula, že mu uvařím něco typicky českého, abych mu dokázala, že jsem holka šikovná.  Jak asi tušíte, rozhodla jsem se pro knedlo, vepřo, zelo.
Vepřové jsem sehnala, hlávku zelí taky a bramborový knedlík z kukuřičné mouky pro zdatnou kuchařku není přece žádný problém.

Pečlivě jsem vybírala outfit, který by byl ležérní a zároveň elegantní, protože jsem tajně doufala, že dnešní večer bychom mohli zajít dál, než jen k nesmělé puse. Nakonec jsem se rozhodla pro béžovou tuniku, kraťasy a hnědé baleríny z eko kůže, které jsem si onen den pořídila na trhu v hlavním městě. Natěšeně jsem se vydala na návštěvu k mému novému objevu podél pláže a nechala své nohy omývat Atlantikem. Další část cesty k mému vyvolenému vedla po chodníku vzhůru do pouště a tak jsem si nové baleríny obula ještě na mokré nohy, abych si v poušti nezapíchla něco do nohy.

V půli cesty mě překvapil nepříjemný zápach a vůbec mi nedocházelo, že jeho původem jsou ony hnědé baleríny. Když už jsem se blížila k jeho domu, nadávala jsem si, že podcenila výběr obuvi a nahlas litovala vyhozených 20 Eur.  Těsně před jeho domem byl ten smrad tak nesnesitelný, že jsem se zula ještě dole před brankou a klopýtala po kamenité cestě k němu bosky.

Baleríny jsem nechala prozíravě venku přede dveřmi, ovšem ani jemu neuniklo, že to, co se line domem, není můj parfém od Chanel, který za jiných okolností přebije i smrad ze zkažených vajec.

Potutelně jsem se usmála, proklouzla dveřmi se slovy, že se musím opláchnout. Můj objev kupodivu docela rychle zjistil původ zápachu a moje nové baleríny v nestřeženém okamžiku zakopal na zahradě.

Když opadlo trapné ticho a moje nohy zase voněly čistotou, po tom, co jsem je v koupelně vydrhnula Savem a vším jiným, co jsem tam našla, vrhnula jsem se na vaření. Zručně jsem nakrájela hlávku zelí, osolený bůček jsem společně s kmínem a česnekem strčila do trouby a již naučeným grifem jsem vytvarovala nádherné bramborové šišky.
Zelí se dusilo a stačilo ho ke konci jen dochutit.

V jeho kuchyni jsem se cítila jako doma, tak jsem sebevědomě sáhla po dóze, kde jasně stálo Zucker a zelí jsem náležitě osladila. Že jsem do zelí přidala asi 8 lžic soli, mi došlo až po tom, co mi při ochutnávání málem vyletěly oči z důlků. Nechápavě jsem zírala na dózu, kde jasně stálo černým písmem „cukr,“ a přemýšlela jsem, čímže jsem to „osolila“ ten bůček.

No, nebudu vás napínat. Mé skvělé jídlo nebylo vůbec k jídlu a nápadník mě vypoklonkoval bosky z jeho domu, než jsem stihla říct Fuerteventura.

A tak skončila jedna láska, která vlastně nikdy ani nezačala.