Jen krátce podotknu: Chlap by si určitě pivo nepřipsal. To je jediná věc, na kterou určitě nezapomene.

Tak třeba takhle:

Bylo ráno, konec dubna. Probudil se ze zvyku ještě před sedmou. I když už šestý týden nechodil na přednášky, stále ještě ho jeho vnitřní hodiny nenechaly spát déle. Tereza se vedle něj neklidně zavrtěla. Ještě pár minut a probudí se i ona. A začne další stereotypní den.
Vyvenčí Bena, Tereza udělá snídani, na chvíli si sednou k učení, naobědvají se, znovu vyvenčí Bena. Tereza nejspíš bude chtít zajít někam dál, kde už necourá tolik lidí a na chvíli si to venku užijí bez roušek. Zatelefonují rodičům a prarodičům. Někdy si říkal, proč vlastně kývl na to, že oba zůstanou v Praze, ale Tereze se domů moc nechtělo a pendlovat sem a tam vlakem se nechtělo ani jemu, když oba přišli o brigády. Museli šetřit.
Chvilku bojoval s pokušením, že by opatrně vstal a Bena šel vyvenčit sám, ale pak si vzpomněl, co následovalo, když ho zkusil naposledy. Tereza nebyla naštvaná, byla smutná. A to ho vlastně štvalo víc, než kdyby se pohádali. Měl rád její věčně dobrou náladu. To že už v první minutě po probuzení měla úsměv na tváři. Trochu do ní šťouchl, aby konečně mohli vstávat.
O půl hodiny později už byli všichni tři venku. Jasná obloha naznačovala, že bude jeden z dalších slunných dnů. Sledoval Terku, jak Benovi hází míček a ten jí ho ochotně nosí a s předními tlapkami opřenými o její koleno jí ho z tlamičky strká rovnou do dlaně. Před rokem hodně protestoval, když ho do jejich pidibytečku přitáhla, ale Terka ho uměla vychovat a za pár měsíců si zvykl a pak to malé střapaté stvoření začal mít i rád.
U snídaně si do kávy vylil poslední zbytek mléka z krabice.
„Musíme nakoupit, došlo mlíko. Půjdeš ty nebo já?“
Doufal, že se Tereze nebude chtít a on se tak bude moct na chvilku cestou z nákupu zdržet... Ale Tereza namítla, že se přece střídají a řada je na ní. Vzala kus papíru a napsala: mléko. Kolikrát se jí smál, že si na všechno dělá seznamy, a tak hezky po staru, na papír. Místo toho, aby využila mobil. A ona mu vždycky říkala, že mobil se může rozbít nebo vybít, a papír je papír.
Dívalse, jak připisuje čokoládu, sýr a šunku.
„Dal bych si tlačenku, s octem a cibulí.“
Tereza jen zavrtěla hlavou, ale přece jen ji na seznam připsala. Už dávno vzdala pokusy odnaučit ho jíst podobné, jak ona říkala, prasárny. Hlavně že čokoláda je zdravá.
Ben vyžral misku a jako by chtěl upozornit, že je tam s nimi, krátce štěkl.
„No vidíš, na tebe bych zapomněla, ty náš šmudlo,“ podrbala ho za uchem a připsala psí žrádlo.
„Ještě něco tě napadá?“ usmála se na něj. Pokrčil rameny, od té doby, co měl jí, se nikdy o takové věci nestaral.
Díval se, jak v rychlosti píše osvěžovač vzduchu.
„Na co?“ zeptal se.
„No když tu budeš jíst tu tláču s cibulí… Nebo si to půjdeš sníst na chodník?“ smála se a pak dodala, že ho používá od prvního dne, kdy se sem nastěhovali.
„To sis toho vážně nevšiml? A co si dáme k večeři? Ty máš oběd jasný, já teda tlačenku fakt ne, radši si dám banán. Tak povídej. Už bude skoro deset, tak ať můžu vyrazit.“
„Pizzu a pivo, šlo by?“ vzpomněl si na první ročník na fakultě, kdy ještě nebydlel s ní, ale s dalšími dvěma kolegy studenty.
„Radši džus, jo? Tak hluboko nikdy neklesnu, abych ti nosila pivo. Až půjdeš ty, přines si ho třeba plnou tašku.“
Povzdychl a sledoval, jak Tereza dopsala poslední tři položky. Relax, banán, pizza. Bouchnutí dveří a konečně je chvilku sám a má šanci. Rychle vzal mobil a vymáčkl rychlou volbu.
„Kamile, musíš mi pomoct…“ Nejlepšího kamaráda přece člověk může požádat o cokoliv. Kamil se smál a souhlasil.
„To víš, že jo, ty pako, když to holt musí být překvapení. Večer ti to přivezu a předtím napíšu.“
Za necelou hodinu byla Tereza zpátky. Vyndává z tašky nákup rovnou do ledničky .
„Tu tlačenku jsem ti vzala u řezníka, ne v supermarketu.“
Uslyšel zacinkání. Přece jen mu to pivo přinesla! Usmál se na ní a objal ji. Ale ona se mu vymaňuje z náruče a se smíchem ho upozorňuje, ať si na to nezvyká, že je to výjimečně, když mají to výročí.
Vyndal mobil a rychle vyťukal: „Kamile, kup mi k té kytce i nějaké dobré bílé víno. Vypadá to na fajn večer. A dej si záležet!“

Prohlížím pohozený papírek s nákupem,prohlížím rukopis a usuzuji,že lístek psala osoba mladší a určitě rodu holčičího.My máme jiný rukopis.

Psal to někdo, kdo kupuje věci, které já ani neznám. Co je hor.sýr a relax? Já si relax nekupuje, ten si ordinuji zadarmo a pokud možno často.

kyttko: moc krásná povídka, díky, po ráno osvěžilo

Milo jedničko, díky, to jsem ráda a bylo to účelem.