Po příjezdu do Toronta se o nás švagrová Jana starala jako o vlastní. Povídali jsme si dlouho do noci. Jana opustila rodné Čechy krátce po příchodu “osvoboditelů” v roce 1968. Ve Vídni si vystála frontu u kanadské ambasády a za dva měsíce odletěla do Toronta. Bylo jí 18 let. Pracovala v jakémsi nóbl salonu, kde dámám malovala obočí, nehtíčky, plácala na obličej všelijaké masky. Třetí den našeho pobytu pod jejími křídly přinesla z práce 150 dolarů, že nám to jedna zákaznice posílá. Nebyl jsem u toho, ale mám dojem, že náš příběh oné dámě vylíčila velice tragicky.

Obvolala několik českých přátel a díky tomu Alenka již čtvrtý den začala pracovat v restauraci Caffé Dallapé, jež vlastnil Steve Rivaj, původem Slovák. Restaurace byla nóbl a personál byl československý mix. Výjimkou byli tři zaměstnanci. V baru prsatá ženská, Němka jak když jí vymaluje. Na place děvče z Anglie a v kuchyni umýval nádobí čínský student jakési univerzity.

Pro mne práci neměli. Číšnické povolání jsem ovládal slušně. Pracoval jsem ještě coby svobodný jako vrchní v jedné restauraci ve Špindlerově Mlýně. Německy jsem se v restauraci domluvil, ale anglicky jsem znal jen to větu, o které jsem se již v minulém vyprávění zmínil.

Toulal jsem se tedy coby nezaměstnaný ulicemi velkoměsta, a vodil na procházku Jany pejska. Jeff se setkával s uměleckou smetánkou a tak jsme byli po otevření výstavy umělců pozvání k jednomu z nich. Obýval první patro jakési továrny. Byla to obrovská obdélníková hala plná sedacích souprav, všelijakých zákoutí, cihlových přepážek, stolů, stolečků, všude plno obrazů, i jen opřených o stěnu. Na velkém stojanu byl i několik čtverečních metrů veliký rozpracovaný obraz.

Hostů bylo snad přes padesát. Po točitých železných schodech se vyšlo na plochou střechu.

Zář rozsvícených mrakodrapů kam jen oko dohlédne.

Otočil jsem se k nim zády a byla mi nabídnuta jiná scenérie. Překvapila mne tma, ve které jako na obloze blikaly stovky světýlek a k tmavé obloze se vypínala přes 500 m vysoká věž zvaná Sie end Tower. Jezero Ontario ve své noční kráse osvětloval měsíc v úplňku. 

O pití nebyla nouze, občas mi někdo nabídl potáhnout z velice tenké cigarety, jež měla zvláštní zápach a já úplně zapomněl, že jsem přišel s Alenkou, Janou a Jeffem.