U východu z banky houpal šťastný mladý pár dvojčata ve velikém kočáru, takže z otočných dveří jsem vyplula v dalším nekontrolovatelném záchvatu sebelítostivého pláče. Před vchodem jsem to smrkajíc napálila přímo do vlastní matky. Super.

„Proboha, jak to vypadáš!“ zakřičela tak nahlas, že se otočila polovina Národní třídy.

„To je fuk mami!“ zahuhlala jsem do kapesníku a otočila se k odchodu.

Pronásledovala mě až ke vchodu do mé kanceláře.

„Mami! Dneska ne!“ zakřičela jsem na ni už trochu nepříčetně uprostřed jejího monologu o tom, jak mi utekl i kocour, natož chlap!“

Milan udělal kafe a já se pustila do faktur. Práce šlechtí. Pracovala jsem tak urputně, že se mi místy vykouřila z hlavy fotografie proklatě krásné nahé Mariky.

Ve čtyři volal Lukáš.

„Zníš smutně!“ prohlásil po hned po mém pozdravu.

„To je na dlouho!“ řekla jsem trochu smutně a trochu tajemně a pak jsme si povídali o sobotě a o dalších sobotách a na tu první následující mě pozval do sauny a já řekla ano dřív, než jsem si stihla uvědomit, že nemám plavky, ale zato mám špeky.

„Pomoc! Za týden potřebuju shodit sto padesát kilo!“ zařvala jsem Kamile do telefonu.

„Tyjo, řekl Ti, že je pedofil?“ vyštěkla Kamila bleskově.

„Něco horšího, jdeme do sauny. V sobotu!“

„Hm, tak na to už si prsa nenalepíš!“ potěšila mě Kamča a já začala přemýšlet, jak se z brutálního druhého rande vykroutit.

Pracovní den uběhl jako po másle.

Večer jsme si s Drobečkem pustili Tanec s vlky, já koukala na Kostnera, Drobeček na vlka, a v zájmu zdaru sobotního saunování jsem do sebe natlačila pět červených paprik, bambusové výhonky, tři kuličky cizrny a o pět hodin později v záchvatu vlčího hladu tajně jogurtovou Milku.

Všechno, co sníte po tmě, se nepočítá.

Úterý.

Do soboty daleko a na druhou stranu lesa ještě dál. Vyběhla jsem po svítání ve svých stařičkých teniskách.

Aerosmith mi udávali rytmus a Drobeček mě ohromnými nemotornými skoky přešťastně obíhal ve velikých kruzích. Sedm kilometru mi zmizelo za patami jako nic a když jsem se v chladném ránu protahovala na lavičce před domem, prostupovalo mnou intenzivní štěstí. Inu čokoláda a běh jsou dva způsoby, jak dosáhnout absolutního štěstí. K tomu třetímu se asi jen tak nedostanu, pomyslela jsem si, když jsem vybíhala schody k bytu.

Musím začít zase sportovat! Petr byl zpropadený lenoch a já vedle něj krněla a tloustla!

„A hloupla!“ upozornila mě Kamila, když jsem jí vyprávěla o svém božském běhu za rozbřesku!

„Tak tak!“ přitakala jsem sebekriticky. „Konec se sebelítostí. Od teď jsem superžena! Sport, distingovaná elegance, nadhled a především nedostupnost“ prohlásila jsem a Kamilu to zjevně pobavilo.

Můj plán na obrodu těla i ducha se vyvíjel slibně.

Do práce jsem dorazila v bílém kostýmu s vyčesanými vlasy. Milan uznale pokynul hlavou a řekl:

„Z toho kouká novej chlap!“