![](http://obrazky.kudlanka.cz/archiv.jpg) Odjakživa jsem ráda četla. Četla jsem cokoliv, co bylo
po ruce, co jsem našla v babiččině knihovně, v matčině kufru
s detektivkama, v obecní knihovně a hlavně i to, co jsem si půjčila
od kamarádek výměnou za jiné moje knihy, co jsem půjčila jim. Některé se mi
dodnes nevrátily. I to se stává. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme ve
čtvrtek stávali frontu před knihkupectvím, ve snaze uloupit nějakou novinku, i
na zklamání, když byla ta pravá a vyhlídnutá kniha vyprodána těsně předtím, než
jsem došla na řadu.
To už dnes nehrozí, krásných knih je všude dost,
můžeme si vybírat mezi všemi žánry, cizími i tuzemskými autory, podle nálady a
hlavně i podle stavu naší peněženky. Čtu ráda a čtu všude. Četla jsem cestou do
práce, půl hodiny vlakem ráno a půl hodiny vlakem odpoledne k tomu doslova
svádělo, co taky jiného chcete dělat? Koukání z okna po krajině přestane
bavit už druhý týden po začátku dojíždění.
Čtu v čekárně u lékaře, ráno
u snídaně, večer při televizi (někdy je to jediná možnost, jak to naše slavné
televizní vysílání přežít bez úhony a nudy), čtu venku u Moravy, když venčím
psa.
Snažím se každý měsíc si koupit
nějakou knihu, nejčastěji je to další díl Úžasné Zeměplochy od Terryho
Pratchetta, protože stále ještě nemám doma všechny její díly. Prolezla a
pročetla jsem skrz naskrz celou naši olomouckou knihovnu, s výjimkou knih
od Rosamundy Pilcherové, Heleny Courths-Mahlerové a jim podobných, protože na
tohle já prostě nějak nejsem. Většinou proletím regál s novými knihami
a pak už jen nešťastně hledám, co jsem ještě nečetla. Ovšem jako už
poněkolikáté se mi stane, že prostě zapomenu, že ve středu naše knihovna
nefunguje, stejně jako tentokrát a vracím se domů se starými knihami.
A protože mě děsně, ale děsně
brala chuť něco si přečíst, tak jsem jako už tolikrát přerovnala svoje knihy
v knihovničce, nastrčila zadní řadu dopředu a - narazila jsem na svého
oblíbeného zvěrolékaře... To by se zvěrolékaři stát nemělo, Když se zvěrolékař
ožení, Zvěrolékař a jeho přátelé, věrolékař mezi nebem a zemí a Zvěrolékař
opět v jednom kole. Klasika. Taky tak milujete milé a rozkošné
příběhy od Jamese Herriota? Já teda NESMÍRNĚ MOC. Tohle jsou knihy,
které můžete číst pořád dokola, psané s láskou k zvěrolékařské
profesi, ke zvířatům, k lidem, s pokorou a něžností, ať je vám
patnáct nebo šedesát let - aspoň tedy já to tak cítím.
No a jak to nakonec dopadlo?
Skončila jsem v posteli s hrnkem černého čaje s bergamotem a se
svým oblíbeným „Zvěrolékařem“ v ruce. Ani seriálová Ulice mě nedovedla od
mého Herriota odtrhnout...
Pavla
Vodoměrka
|