Já vám děsně nerada jezdím nakupovat - tedy do obchoďáků, natož do ciziny - a pokud už někam do jiné země vyrazím, tak se kochám přírodou, cizí kulturou, architekturou, jejich jídlem a pitím. Ovšem „cest za hranice“ jsem si užila habaděj, jen v trochu jiném duchu... Můj exmanžel je totiž milovníkem techniky (asi jako každej chlap), motorek a hlavně aut - už od dob, co jsem ho poznala - a to mu bylo tehdy 17 let.

Myslím, že je to nemoc, které se nikdy nezbaví.  „Trpí“ jí dodnes - kdyby nevlastnil garáž, tak je to jeho poslední hodina. Když jsem s ním začala chodit, koupil nějakou zelenou motorku od vojáků za 500,- Kč (tenkrát to byly pěkný peníze), byla nepojízdná, tak jí tlačil odněkud z druhého konce Prahy až na Prahu – západ, kde bydlel… Když to malinko zkrátím: pak měl Velorex, fiátka 600, 850, několik žigulíků, fordy, mercedesy... a ještě mnoho a mnoho jiných aut, protože byl posedlej tím kutěním v garáži (já si soukromě myslím, že už se narodil zamazanej od vyjetýho oleje a s nářadíčkem v ruce). 

To on vždy koupil auto (pokud se tomu tak dalo říkat) v absolutně dezolátním stavu za babku a po nocích a víkendech to dával dohromady. A pak s tím chvíli pojezdil, ale to už ho zas nebavilo a tak to rychle prodával, protože mezitím našel něco, co bylo lepší a zase v prima katastrofálním stavu, a téměř za babku (vždy mi podrobně vysvětlil ty výhody, já je hezky pochopila a nediskutovala) a zase to mohl dávat dohromady a těšit se, jak to bude jednou krásný.  

Fakt je, že byl a je (co se plechařiny týká) machr nad machry neboli kouzelník, dokázal s plechem naprosto úžasný věci, kterým jsem nerozuměla; ale já často musela asistovat. Například jako pomocník na tahání motorů, odvzdušňování brzd a rychlé chlazení vodou na smrsknutí, tuhle přitlačení, tohle podržení a jiné …

Takže si ho pamatujeme - já i děti - většinou jen z té garáže, černého jak botu (občas měl jen bílé brýle okolo očí, když si sundal svářečské brýle), ale s nesmírně spokojeným  úsměvem a štěstím v duši. Když jsem ho občas zcela násilně zlomila, aby s námi jel někam jen na výlet, tak byl celou dobu děsně dopálenej a představoval si, co by za tu dobu mohl udělat v garáži. Takže to bylo docela marný úsilí.