|
 V pátek jsem odjela na Rokycansko, napadlo tam tochu sněhu a já si chtěla užít krapet zimy. V sobotu bylo nádherně, ale sníh už roztával, neděle ta už byla vypečená; celý den jsme vyklízeli zahradu, v očekávání toho nejhoršího.Vítr se přiřítil kolem desáté a burácel pak celou noc.
Už večer nejdříve spadl internet, pak vypnuli proud.
Chvíli jsme při svíčkách hráli Dostihy, a protože já brzy zbankrotovala,
tak jsem šáhla pro nějakou knihu. Těch jsme i s barákem koupili metrák.
Od „Jak V. I. Lenin řídil socialistický stát“, přes kuchařky. pohádky, poezii, detektivky - až po thrillery. No, ještě jsme neměli čas všechny probrat, co si nechat a co vyhodit. Tak jsem tedy hmátla, a z hromady vylovila brožovanou knížečku „Žákovské perličky“ od Václava Richtera. A
dopadlo to nakonec tak, že já jsem při svíčce nahlas předčítala a všichni jsme
u toho řvali smíchy.
Povedená
byla kapitola „Letecké havárie“, perla vedle perly. Posuďte
sami!
Lidstvo
se udržuje na povrchu zemském díky ženské přitažlivosti.
Glóbus
znázoňuje naši zeměkouli, ale bez nás, protože bychom spadli.
Kdyby
nebyla gravitace, a my jsme vyskočili, odletěli bychom na nějakou hvězdu.
Podle
zákona o zemské přitažlivosti smějí lidé padat jenom na zem.
Když padá
na zem něco jiného než voda, je to sníh nebo letadlo.
Vzducholoď
je doutník, ke kterému se nesmí s ohněm.
Když
chceme, aby balon stoupal, tak odhodíme zátěž, když chceme, aby klesal, zátěž
přibereme.
V
nejmodernějších letadlech už nejsou motory, ale trysky, proto jim říkáme
tryskáče..
Než
letadlo přistane, vysune podvazky, když startuje, tak si je stáhne.
Cesta
letadlem je dražší než cesta vlakem o vysokohorskou přirážku.
Havárie
vznikne, když v proudovém letadle vypnou proud.
Kdo čeká
na přílet letadla, sedí v letištní hale jako na jedlích.
Když letí
letadlo nadzvukovou rychlostí, nemohou se lidé mezi sebou bavit, protože se
neslyší.
Pokud
helikoptéra pořád visí na jednom místě, tak je to proto, že jí došel benzin.
A vůbec
nejlepší je tohle: Ještě se nestalo,
že by se letadlo nějakým způsobem nedostalo na zem.
Včera a i
dnes, v pondělí, to bylo o strach, aby nějaké letadlo se nedostalo na zem
nestandardním způsobem.
Vůbec se
nedivím, že se raději nelétalo, dneska ráno jsem se lesu raději vyhnula, když
jsem viděla, jak vítr se stromy cvičí.
Ráno
kolem osmé hodiny se přihnal slejvák s vichřicí, že jsme já i psi byli během okamžiku
promočeni na kost. Bunda a psí obleky byli jak po vyprání, ale protože nešel
proud, tak nešla ani sušička. Čaj jsem vařila na propanbutanu a protože proud
pořád zapínali a následně vypínali, tak jsem zatopila ve sporáku. Nešel nám
ani kotel a také nebylo na čem uvařit. Oblečení jsem sušila nad plotnou na
hambalkách a teď mně bunda voní bramboračkou, kterou jsem pod ní vařila.
Noťas
chvíli šel na baterku, ale internet stejně kleknul a vzpamatoval se až kolem
osmnácté hodiny. Kdykoliv
jsme dnes vylezli ven, tak se přihnala pumelice; v těch osm ráno to nestačilo,
znovu ve dvanáct, pak ve tři a pak ještě v pět.
Ještě
párkrát s námi počasí takhle zacvičí a pak budu zvědavá na stoupence Gréty, co
budou říkat, až si budou muset naštípat a nanosit dříví a zatopit, pokud to
vůbec budou ještě umět.
jak jste to
zvládli vy?
DEERES
|
