O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
KYTIČKA SNĚŽENEK |
Středa, 05 únor 2020 | |||||||
Bylo to dávno, v minulém století, když jsem nosívala mamince malou kytičku sněženek. Kupovala jsem ji na rohu před Dětským domem, kam jsem téměř denně jezdila do čítárny v prvním patře. Později, sotva o desítku let, jsem je dostávala já. Kupodivu, obě ty kytičky byly většinou ve stejném stavu: tedy pomačkané, povadlé. Já je měla po dlouhou cestu domů v kapse (pamatuju se, že stály celé dvě koruny), mí nápadníci mi je většinou věnovali až před domem, když jsme se loučili poslední pusou.
Touhle dobou bývaly všude, babky seděly na stoličkách, u nohou košík plný malinkých kytiček. Bylo jich tolik, až je všechny vytrhali. Ani nevím odkdy panuje ten velký zákaz jejich trhání a prodávání, od kdy jsou sněženky chráněné.
Dnes, když jsem zvolna šla naší ulicí kolem předzahrádek, a objevila malý trs těch něžných prvních květů, jsem si to všechno připomněla. To dávné holčičí dilema, jestli si koupit pár horkých kaštanů, které prodával celou zimu jeden Slovák před kinem Sevastopol, nebo přivézt domů do hrsti schovanou kytičku. Většinou to dopadlo buď podle míry hladu či podle míry případných provinění, které jsem tím chtěla odčinit. Byly nesmírně milé, vždy potěšily, ale teď je mi zpětně nesmírně líto, když si vzpomenu na tu záplavu, kterou prodejci pro oněch pár korun každoročně vytrhali... Trhali, trhali, až jich máme jen sem tam pár. Ale stejně - vzpomínáte taky na ony malé pugýtky? d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|