Lidi si prej zvyknou i na šibenici. To já si zvyknul na občasnej pobyt v mrňavý černý tašce, do který mne panička jednoho dne narve a pak následuje delší nezáživná cesta, která je však pokaždé zpříjemňována všema možnejma neuvěřitelnejma pochoutkama. Nojo, znáte to, tyhle letištní salónky, tam vám dávají věci... a já pokaždé něco báječného taky ulovím. Respektive - dostanu odpustek. Tentokrát to bylo něco z móře, moc fajn.

Má drahá paní ovšem na tu svou zvědavou náturu a mlsnej jazyk div neodešla do věčných lovišť, protože „musela ochutnat“. A jelikož je alergická snad i sama na sebe, tak to s ní bylo zase docela zábavný…  Samozřejmě, že takový ty píchadla, co vyfasovala od doktorů, s sebou neměla, proč taky, žejo? Ale nakonec to ustála.

Jedno "to něco" bylo takový divný, světle růžový, jako z faldů a zatočený, další maso z nějaký ryby, prej nezvykle upravený. Nakonec jsem to dostal všechno já, ona si jen kousla a prej to úplně stačilo. Rozhodně pro to povyražení s ní určitě.

Těšil jsem se do parku. Přeci jen je tam o pár chlupů volněji než na ulici. Ale, jak to asi v Americe musí bejt, když už, tak maxi. Podívejte, jaké tam jsou lavičky... Ty by se hodily asi spíš do Prahy, tam se přeci lidi víc houfujou, ne?

Bylo to celý všechno nesmírně fajn a plný zážitků. Tedy, ten svět na druhý straně. Sice jsem většinou musel být děsně těsně u ní, protože v New Yorku psy  sice nesmírně milujou, ale vymysleli proti nim hafo zákazů: nesměj totiž skoro nikam.

Nesměj do autobusu, do metra, do obchodů, do restaurací, kamkoliv vás vlastně napadne. Jen na pár centimetrů od svýho člověka. Šmytec. Chůze pozvolná, běh vyloučen.

A – ticho, ticho prosím, rozhodně neštěkat, jít rovně, chovat se vzdělaně.

Chraň vás ruka policajtova, abyste na někoho koukli a houkli. Natož skočili…

tady jsem byl zcela ilegálně vypuštěn, bylo taky asi šest ráno...

Ještě k tomu, že psy tam hodně milujou: v našem domě na patře je  vždy 14 bytů a skoro v každém je pes. A těch pater tam je... Když tam není pes, tak kočka. Kočky jsou doma furt, psi choděj ráno a večer s pánem nebo paní, přes den případně do školky. Těch je tu asi stejně jako prádelen nebo manikúr a pedikúr.  Moc.

Školka, to je něco zvenku jako obchod, zevnitř větší pokoj, kde je hafo hafanů. Mezi nimi chodí občas dvounožec s hadrem a utírá, co tam přibylo. A tak je to tam přes den, než si pro ně zas přijdou. Tedy pro psy, ti uklizeči jen vyberou peníze a odejdou po svejch sami.